Zakladatel rodinné sběratelské tradice ing. Jan Kodl se narodil 25. srpna 1855 v Březnici v rodině koudelníka a obchodníka s provazy. Studoval reálku v Příbrami a Písku, kde vynikal svým výjimečným nadáním v matematice a deskriptivě. V roce 1873 po maturitě odešel na techniku do Prahy a o rok později mu bylo za vynikající studijní výsledky uděleno stipendium na prestižní vídeňské univerzitě. Zde, na půdě císařského dvora, potkává i svou budoucí ženu – tehdy mladičkou Helenu von Rudkowskou. S tou se v roce 1885 usazuje v Písku a za finanční půjčku od jejího bohatého otce kupuje společně se dvěma společníky Barthem a Blochem celé dědictví Gamischovské. Kromě cihelny a pozemků na pražském předměstí v této transakci připadla Kodlovi i kompletní Gamischova obrazárna. Tímto byl položen základní kámen celé rodinné sběratelské tradici ovlivňující životy dalších generací. Společně se svou ušlechtilou a uměnímilovnou ženou se stává nejenom sběratelem, ale i mecenášem umění. Finančně podporuje píseckou malířskou rodinu Quastů a na svém nově postaveném pseudorenesančním domě z roku 1892 si nechává od Mikoláše Alše provést sgrafitovou výzdobu. Aleš pro tuto příležitost navrhuje alegorie korespondující s nejdůležitějšími řemesly píseckého kraje. Kodl svoji novou sbírku doplňuje a rozšiřuje především o klasickou krajinářskou tvorbu Haushoferovy školy a nově nastupující impresivní malbu Mařákových žáků.

 

Helena  
Jan Kodl

 

 

Zakladatel rodinné sběratelské tradice ing. Jan Kodl (1855-1903) a jeho žena Helena, rozená von Rudkowská (1865-1913). Portrétní miniatury na porcelánu namaloval rodinný přítel Jan Zachariáš Quast (1814-1891) ve 2. polovině 80. let 19. století. Vystaveny jsou ve stálé expozici Prácheňského muzea v Písku.

 

Ing. Jan Kodl proslul nejenom jako stavitel, sběratel a mecenáš, ale i jako politik. Hlásil se k nekompromisním Mladočechům, přičinil se o vítězství strany do obce a zvolení svého přítele T. G. Masaryka za poslance Říšské rady ve Vídni.

 

„..zanesl do Písku stavební ruch, o jakém se Písečanům nikdy nesnilo. Aby nekonkuroval místním stavitelům, nestavěl na zakázku, nýbrž na svých parcelách. Zanesl do Písku zálibu pěkné facadě, účelném dělení půdorysu, novinky v stavitelství (betonové i sádrové stropy, sádrové, korkové a drátěné stěny atd.). Svým dělníkům poskytl na úvěr pozemky ke stavbě, cihly... takže mnozí jako majitelé domků vděčně na něj vzpomínají..“

(Písecký kraj 51, 1928)

 

„Jako každoročně podniká se i letos větší počet nových staveb v našem městě. Především obrací se pozornost obecenstva ku stavbě p. inženýra Kodla na Pražském předměstí, p. inženýr postavil na dřívějším místě „Národní pivnice“ jednopatrový dům, na němž právě provádí zevnější velice bohatou výzdobu facadní. Celé průčelí zdobeno bude sgraffiti, v meziokní pak umístěny čtyři allegorie uměle malované na plechu známým českým malířem Mikolášem Alešem. Celek tvořiti bude dojem velice harmonický a bude novou ozdobou našeho města.“

(Otava 19, ročník 14, 6.5.1892)

 

 

Rybářství

     Stavitelství     Cihlářství     Zahradnictví

 

„Rybářství“„Stavitelství“„Cihlářství“„Zahradnictví“

Originály Alšových alegorií jsou dnes uložené v Prácheňském muzeu v Písku, sgrafitové malby byly v nedávné minulosti restaurovány, stejně jako celá fasáda domu, která utrpěla po povodni v roce 2002.

Úspěšným nástupcem a pokračovatelem rodinné sběratelské tradice byl jeho syn, akademický malíř arch. ing. Jiří Kodl (1889-1955). Z rodného Písku se přestěhoval do Prahy a coby úspěšný architekt dokončil v roce 1928 stavbu funkcionalistické vily, projektované k bydlení a zároveň i jako obrazovou galerii pro svou rodinnou sbírku.

Přátelské setkáni

 

Přátelské setkáni v Nejedlého ateliéru, dvacátá léta

zleva: malíři Otakar Nejedlý, Bedřich Piskač a ing. arch. Jiří Kodl

 

Byl vášnivý sběratel, malíř akvarelista a člen Mánesa. Díla získával především od svých kolegů, se kterými se pravidelně setkával nejenom na půdě budovy spolku Mánes, ale často i v soukromí. Mezi jeho osobní přátele z řad umělců patřili především Jan Bauch, Vincenc Beneš, Oldřich Blažíček, Josef Čapek, Emil Filla, Otto Gutfreund, Miloslav Holý, František Janoušek, Alfred Justitz, Georg Kars, Rudolf Kremlička, Ludvík Kuba, Otakar Kubín, Jan Lauda, Kamil Lhoták, Otakar Marvánek, František Muzika, Vítězslav Nezval, Josef Sudek, Josef Šíma, Václav Špála, Max Švabinský, František Tichý, Jan Trampota, Jiří Trnka, Jan Zrzavý a řada dalších. Podniká pravidelné výpravy za uměním na podzimní pařížské salony, odkud si občas přiváží nějaký přírůstek. Mnoho obrazů také získává výměnou či nákupem od jiných sběratelů. Často se schází s architekty J. Gočárem, K. Honzíkem, O. Novotným a A. Živným. Udržuje přátelství s továrníky a zároveň velkými sběrateli J. Waldesem, R. Morawetzem, O. Federerem a F. Ringhofferem, jeho uznávaným tenisovým soupeřem. Mezi další sběratelské přátele patří JUDr. V. Kramář, bankéř J. Preiss, továrník Baruch, od kterého kupuje část slavné kolekce Jana Preislera, J. Jindra, JUDr. Fr. Čeřovský, starožitník A. Nečas, teoretik Fr. Dvořák, V.V. Štech, A. Matějíček, herec a též výborný tenista Vlasta Burian, knihkupec R. Ryšavý, vydavatel Štorch-Marien, brněnští sběratelé Bloudek, Fr. Venera a JUDr. O. Brázda, také vydavatel V. Petr a advokáti JUDr. Koželuh, JUDr. J. Nebesář a řada dalších.

Jiří Kodl neproslul pouze jako významný sběratel, avantgardní architekt a známý malíř-akvarelista. Řadu úspěchů zaznamenal i ve svých dvou oblíbených sportech - golfu a tenise. Jak sám často říkával, za jeden ze svých nejsilnějších zážitků v životě považuje událost, kdy jako tenisový reprezentant na olympijských hrách ve Stockholmu v roce 1912 nesl společně s Janem Masarykem českou zástavu.

V totalitní době se o zachování a rozšiřování rodinné sbírky výrazně zasloužil uznávaný expert na české malířství, třetí z generace, jeho syn Pavel Kodl (1934-1994), pokračovatel rodinné sběratelské tradice a až do své smrti odborný poradce naší galerie.