22. 3. 2019 Josef Váchal ve sbírce Viléma Trmala

Výstava mapuje více než čtyři desítky let setkávání sběratele Viléma Trmala (1949–2013) s dílem Josefa Váchala (1884–1969). Od happeningů v dobách hluboké normalizace, kdy spolu s ostatními podobně smýšlejícími spiklenci hrával o jeho grafické listy ping-pong, přes nesčetné návštěvy pamětníků a antikvariátů napříč republikou, po diskrétní schůzky s majiteli aukčních síní. Bezmála sto prací představuje takto vzniklou sbírku v reprezentativním výběru. 

 

 

 

Lepty, jimž se Váchal věnoval v počátcích své umělecké dráhy, jsou zastoupeny především souborem erotických karet z roku 1908, které byly považovány za ztracené.

Nejpočetnější skupinu vystavovaných děl tvoří dřevoryty. Samostatnými listy (Pan a žínkaSen staré pannyZaklínač či Bouře) stejně jako málo známým cyklem z rituálu toledských heretiků či souborem prací z Postyly kacířské dokumentují více než čtvrt století Váchalova tematického i řemeslného „stýkání a potýkání s letokruhy“.

Srdcem výstavy jsou autorské knihy, z nichž největší pozornost beze sporu upoutají Přírodopis strašidel Šumava umírající a romantická, které Váchal daroval své životní družce Anně Mackové, či autorský výtisk Receptáře barevného dřevorytu, do něhož si Váchal více než dvacet let psal poznámky.

Jedinečnost Trmalovy sbírky podtrhují plátna Pohádka a Čarodějnice a rozměrné akvarely Svatební kvas, Malíř či Smrt abatyše – díla, která se objevují na veřejnosti po dlouhých desetiletích. 

 

Uspořádání výstavy provází vydání knihy Pavla Hájka Holt si to musíte dát dovázat, jinej exemplář už není, jež přibližuje rozsah a význam Trmalovy sbírky výběrovým soupisem a reprodukcemi tří Váchalových děl, které nebyly doposud nikdy publikovány: text Na okraj Romantické Šumavy, dopis-román Dva Josefové ze zářijového vrhu v roce 1884 a soubor karet Josefa Váchala erotické karty.    

 

Výstava se koná pod záštitou Trmalova dlouholetého přítele Martina Kodla

u příležitosti nedožitých sedmdesátin Viléma Trmala a rovného půlstoletí od smrti Josefa Váchala.

 

KNIHA

Pavel Hájek: Holt si to musíte dát dovázat, jinej exemplář už není

Josef Váchal ve sbírce Viléma Trmala

 

Soupis Váchalových prací jsme dávali dohromady v průběhu roku 2012: Vilém sedával u stolu v příjímacím pokoji a nahlas vzpomínal, kam před lety, když ještě mohl chodit a udržel v ruce víc než jen cigaretu, to či ono uložil; já objevené popisoval, napsané četl nahlas a podle jeho připomínek upravoval. O prázdninách mne na několik týdnů vystřídal fotograf Ondřej Kocourek, který sbírku zevrubně zdokumentoval, a na začátku prosince nám už zbývalo doplnit jen pár posledních drobností.

Krátce po Novém roce Vilém zemřel a zdálo se, že další práce na soupisu ztratily smysl; jedním z hlavních důvodů, proč jsme se do jeho sestavování pustili, byla Vilémova radost z toho, že „jeho“ Váchal ožívá… K rozepsaným řádkům jsem se vrátil až po třech letech, doplnil je o vlastní váchalovské postřehy a za vydatné pomoci Jitky Trmalové a její dcery připravil soupis k vydání.

Při závěrečné redakci jsem plně respektoval Vilémovo přání nezveřejňovat tímto způsobem sbírku v její úplnosti, a tak se na stránkách této neobjeví část Váchalovy osobní korespondence, práce vydané ve větším nákladu, knihy, které ilustroval nebo vlastnil, tisky Josefa Portmana, exlibris, věnovací listy, protektorátní „jarmareční“ písničky, které Váchal vydával pod pseudonymem Matěj Chocholka, volné dřevoryty, lepty, dřevěné objekty, kresby, pastely, akvarely, oleje. Zároveň však zde v plném rozsahu reprodukuji dvě Váchalova díla, která nebyla doposud nikde publikována: Josefa Váchala erotické karty (s. 15–23) a dopis-gratulaci-vzpomínku Dva Josefové ze zářijového vrhu v roce 1884 (s. 28–40). A k závěrečné položce připojuji přepis neznámého Váchalova rukopisu Na okraj knihy Romantická Šumava (s. 44–46), uloženého v Knihovně Národního muzea v Praze.

Obdobně neobvyklé je i samotné řazení jednotlivých děl – klíčem není abeceda ani

chronologie, ale umístění ve Vilémově knihovně.

Sečteno podtrženo: tato kniha je víc než čímkoli jiným portrétem Viléma Trmala, pokusem o otisk jeho myšlení a pojetí sběratelského řemesla.

z rituálu toledských haeretiků

 

 

JUDr. Vilém Trmal /4. dubna 1949 – 2. ledna 2013

Právník, sběratel, antikvář, spoluzakladatel Českého antikvariátu ATA, pořadatel 35 aukcí pro Sdružení přátel krásných tisků a autor čtyř desítek aukčních katalogů.

 

 

Vilém byl knihami posedlý. Zprvu jako vášnivý čtenář, posléze coby neméně zapálený obdivovatel „sličných grafických úprav“, jak sám s oblibou říkával. A když mu krátce po absolutoriu vysoké školy vážná nemoc znemožnila věnovat se svému občanskému povolání naplno, stal se pravidelným návštěvníkem pražských antikvariátů a rozšířil svůj zájem o fotografie, grafiky, kresby, obrazy. Začala tak vznikat velmi pestrá a výjimečná sbírka. A i přesto, že by se v ní hravě našly unikáty, které by – bez přehánění – mohly být ozdobou nejvěhlasnějších světových muzeí či soukromých galerií, největší Vilémovou vášní zůstával Josef Váchal. Od chvíle, kdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století získal od přítele Váchalovy první dřevoryty, až do posledních dní roku 2012.

 

 

Josef Váchal

 


 

„Zde leží J. Váchal pod drnem.

 

Devět znal řemesel úhrnem.
Knihař a malíř. Také psal.

 

(Však ducha doby prozaspal.
Hubené proto míval střevo…)

 

Nejraději zpracovával dřevo
a že ryl také do lidí

 

dnes obdiv světa nesklidí.
Šťoural se v magii a katolické víře,

 

pohrdal vlastí a miloval zvíře.
Vždy rituálem smířil Satanáše,

Kněžím když sloužil, (ctil též Koniáše!)

 

jim ke cti maloval a leptal.

 

Co nevěděl, to nevybreptal.
Extremní mystik, čisté prvky ruše,

 

byl blázen, chlípník a zas mrskač duše.
Nadšený milovník šwabachových tisků

 

tůze rád kouřil; dýmku nedal z pysků.
Proti proudu ploval k nezvyklému cíli

 

morálně jsa posléz mezi lidmi shnilý.
Však choroby své velmi lehce nesl,

 

pod první státní podporou on ve hrob klesl,
kde červi na něm primitiv svůj ryjí

a čerti ohněm duši v pekle myjí!“

 

 


 

Vlastní epitaf Josefa Váchala z roku 1922