84. aukce, číslo katalogu 22 Výjimečná příležitost setkat se na českém uměleckém trhu s  dílem francouzského realisty Eugéna Boudina, vycházejícího z  principů barbizonské školy, nabízí možnost sledovat  přímý  most  vytvořený  mezi  starší  generací  francouzské plenérové malby a  progresivní mladou generací impresionistů, za jejichž přímého předchůdce je autor považován.  Důkazem  je  i  to,  že se  s  nimi  aktivně  účastnil jejich první výstavy a  že ho spojovalo dlouhodobé přátelství s  Claudem  Monetem. Zásadní vliv na jeho dílo měli také nizozemští malíři 17.  století, případně jeho vrstevník Johan  Jongkind.  Inspirační  zdroje  lze  dále  hledat  i  v  řadě zahraničních  cest  po  Itálii  a  Belgii.  Boudin,  vyučený  tiskař, si  svou cestu k  malířství  našel  původně  skrz  obchod  se psacími potřebami a  rámy, který provozoval v  městečku Le Havre a  který byl hojně navštěvován umělci. I  díky těmto okolnostem se chopil štětce, začal sám malovat a  roku 1851 dokonce získal stipendium, díky němuž mohl studovat v  Paříži. Zásadním momentem pro něj byla šťastná setkání s  vůdčími uměleckými osobnostmi své doby. Na přelomu let 1857 a  1858 se spřátelil s  již zmíněným Monetem a  o  rok později poznal Gustava  Courbeta, díky  němuž se následně seznámil dokonce s  Charlesem Baudelairem, jenž se stal jeho prvním kritikem a  představil ho pařížskému publiku. Boudin byl ryzím marínistou a  stěžejním tématem  mu  bylo  vše,  co  se  týkalo  moře,  mořského  pobřeží  a  vodních  ploch  obecně.  Formující pro něj byly  zprvu hlavně četné cesty k  normandskému pobřeží a  do Bretaně. Díky jeho živě podaným oblakům a  pečlivosti, se kterou se věnoval věrnému zachycení nebeské nálady, mu byl dokonce Camillem  Corotem propůjčen epiteton „král nebes“. Přesně tohoto druhu je i  představované plátno. Zachycena je zde poklidná říční zátočina s  loďkou u  břehu, prokazující  autorův  výjimečný  smysl  pro  rozptyl  světla,  působení barevnosti i  celkovou atmosféru zažitou přímo pod širým  nebem.  Představuje  se  nám  partie  na  řece  La  Toques u  Saint-Arnoult, jež je charakteristická autorovou bezprostředností, typickými mračny pod prosvítajícím  blankytným nebem a  nepatetickou upřímností. Detail s  několika zdroji kouře v  zadním plánu je zase nenápadným poukazem na dobový průnik civilizace do dosavadního relativně poklidného běhu přírody, který z  historicko-uměleckého hlediska dokonce předjímá budoucí civilistní estetiku – v  tom můžeme najít společného jmenovatele např. i  s  odkazem Antonína Chittussiho. Hodnotu díla potvrzuje jeho výstavní historie (Eugène Boudin, Galerie Schmit, Paříž, 1965, kač.  č.  93 Eugène Boudin, Kunsthalle, Brémy, 1979, kat.  č.  67 Christies, New York, 2001) a  publikování v  odborné literatuře (R.  Schmit: Eugène Boudin 1824–1898, Catalog raisonné de loeuvre peint, díl III., Paris 1973, soupis č.  3196, str. 229, uvedeno pod názvem  La Toques a  Saint-Arnoult). Při konzultacích posouzeno PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D.,  a  Mgr.  M.  Dospělem,  Ph.D. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc