85. aukce, číslo katalogu 127 Mimořádně kvalitní obraz reprezentuje ve všech ohledech neobyčejně progresivní vývoj Emila Filly a obsahuje všechny rysy jeho rozvinutého stylu v jednom z výtvarně nejsilnějších období, které bylo pro umělce plné zásadních životních změn. Zátiší rovněž dokládá, že autor k malbě přistoupil s naprostou rozhodností, s níž neochvějně sledoval svoji představu, a můžeme jej dokonce označit za jedno z nejdůmyslnějších, jež v té době vytvořil. Filla bývá označován především za „intelektuálního“ malíře, avšak Láhev vína a talíř jablek je důkazem, jak důležitá pro něj byla smyslová zkušenost, díky níž dokázal utlumit přísnou geometrickou strukturu ve prospěch rozvolnění tvarů, zapojil odkazy na realitu, živěji pracoval s barevnou pastou či svobodněji zacházel s prostorem a plochou. V sofistikovaně vystavěné kompozici hledíme na předměty lineárně rozvržené na stole, přičemž na první pohled nás zaujme výrazná láhev, nesoucí nápis „Víno“. K vínu nepochybně patří i sklenice, jen tak mohl být rituál slastného popíjení doveden do odpovídajícího příjemného konce, a ta je umístěna hned naproti. Její složitě propracované krystalické lomy jsou bohatě rozvedeny do prostoru. Sklenice se stala ve Fillových obrazech vizualizací kubismu, na níž předváděl všechny možnosti transformace předmětů, jako byla transparentnost nebo tvarová dokonalost. Ve středu kompozice se pak nachází ovál naznačující mísu či talíř, na němž jsou umístěna dvě jablka, přičemž každé z nich je jinak ztvárněné, nicméně v obou případech zřetelně vystupuje jejich plasticita a objem. Důležitou součástí je obálka s poštovní známkou, razítkem a adresou, která není vidět celá, a není tak jasné, v jakém městě se právě Filla nacházel. Na obraze je rozvinut velmi bohatý, důmyslný rejstřík malířských rukopisů od splývavého přes pastózní, akcentovaný přidáním písku do barvy, až k autorově oblíbené imitaci dřevěné desky stolu. Chmurný barokní temnosvit, typický pro toto období, je nahrazen svěžími tóny, díky čemuž plátno dosahuje po vizuální stránce přitažlivé, až narativně působící povahy, jako by nám předměty chtěly sdělit svůj vlastní dosud nevyřčený příběh. Láhev vína a talíř jablek je obraz, jenž dokládá, že Filla měl ve své tvorbě řadu výkyvů a odboček, které potvrzují, že ani jeho kubismus nebyl vtěsnán do jednoho schématu, a zároveň předznamenává jeho další malířské směřování, jež se projevilo až ve 20. letech. Práce byla prokazatelně dvakrát vystavena za umělcova života, v Praze a Brně, ačkoliv nelze vyloučit, že obraz mohl být prezentován již v Berlíně v galerii Der Sturm na podzim nebo v zimě roku 1913, kde Filla představil větší soubor děl. Jeho vystavení zde by znamenalo, že Filla plátno namaloval v roce 1913 ještě v Praze před svým odjezdem do Paříže, kde dlouhodoběji pobýval od jara roku 1914. Počátkem srpna byl pak nucen jako rakouský občan prchnout z Francie do Belgie a následně do Holandska. Rovněž výstavní katalog z roku 1932 k přehlídce uspořádané k Fillovým padesátinám obraz uvádí jako namalovaný ještě v Praze v roce 1913. Autorská signatura na rubu plátna ho však datuje mezi roky 1913 a 1914 a naznačuje, že by dílo mohlo být dokončeno na jaře roku 1914, kdy Filla ještě pobýval v Praze. Dokončení obrazu v Paříži pak ovšem zmiňuje Vojtěch Volavka, je však stěží představitelné, že by Filla s obrazem cestoval z Prahy do Paříže. První doložené vystavení zátiší pak tedy proběhlo na Fillově stěžejní přehlídce uspořádané v pražském Mánesu k jeho padesátinám (květen 1932, kat. č. 48) a následně na její repríze v Domě umění v Brně (říjen 1932, kat. č. 5). Zátiší je uvedeno ve výstavních katalozích z roku 1932 (Jubilejní výstava díla Emila Filly, SVU Mánes Praha 1932, kat. č. 48; Souborná výstava obrazů pořádaná Skupinou výtvarných umělců v Domě umění v Brně, Brno 1932, kat. č. 4), bylo reprodukováno u příležitosti článku o sbírce Armanda Grosze od Vojtěcha Volavky (Volné směry, XXXIII, Praha 1937, str. 83–86 pod názvem Zátiší s lahví vína a s ovocem) a je zmíněno v titulu Vojtěcha Volavky z roku 1961 (O moderním umění, Praha 1961, str. 198–199). Rovněž je obsaženo v zásadní monografii Vojtěcha Lahody (Emil Filla, Praha 2007, str. 209, obr. 187). Hodnotu plátna zvyšuje původ ze sbírky významného sběratele Armanda Grosze, který ho zakoupil, aby měl autora průřezově zastoupeného ve své kolekci, i uvedení malby v malířově osobním soupise, kde figurovala pod č. 71. Autenticita práce byla ověřena Filla Foundation a obraz je uveden v soupisu díla, který chystal prof. PhDr. V. Lahoda, CSc. Při konzultacích posouzeno doc. PhDr. T. Winterem, Ph.D., a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Zátiší je tudíž skvělým skloubením kubismu a primitivismu, dvou dominantních uměleckých směrů před rokem 1914. Tento obraz lze považovat za jeden z nejvýznamnějších, jež Filla v období let 1912–1914 namaloval. Filla jej postavil na pnutí mezi různými stupni znázornění reality. […]“).