88. aukce, číslo katalogu 70  Mimořádně citlivě pojatá, sběratelsky vzácná práce je výtečným dokladem kresebného mistrovství Jana Zrzavého již v jeho nejranějším symbolistním období, ve kterém se dotýká motivu, který jej po dlouhá léta přitahoval – postavy Ježíše Nazaretského, kterou v tomto případě pojal jako otisk jeho tváře na roušce Veroničině. Sametovým rukopisem Zrzavý ztvárnil smyslný mužský, neobyčejně jemně stylizovaný obličej prodchnutý až dívčími rysy, s úzkým nosem, dlouhými vlasy a široce otevřenýma očima, které upřeně pozorují diváka a navazují s ním kontakt. Vznešený portrét se vynořuje ze světelné aury, jako by ani nebyl otištěn na roušce, ale přímo vyzařoval z plochy kresby. Přestože je v díle patrná inspirace sensitivními a trochu tajemnými díly Mistra Třeboňského oltáře či mandylionem z pražského Svatovítského pokladu, nabízí se rovněž výkladová možnost, která se týká ztotožnění samotného autora s Kristem. Příklon k historii, nadčasovost a schopnost uchovat si vlastní výtvarný výraz dílu propůjčuje vysoký náboj modernosti, vycházející z poznání duchovních hodnot i z vlastního způsobu vnímání víry. nDílo původně pochází ze sbírky Ludvíka Kremličky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Kresba vznikla v jednom z nejsložitějších, existenčně velmi vypjatých roků Jana Zrzavého, v období, kdy se uzavřel do sebe a pouze korespondenčně se stýkal s Bohumilem Kubištou. Obsahuje všechny znaky Zrzavého mistrovského přednesu práce s uhlem, jenž od přesných, velmi pevných rysů přecházel k jemným, velmi vylehčeným a prosvětleným odstínům, patrným z pojetí rozpínající se roušky. […]“).