88. aukce, číslo katalogu 192 Historie Lásenického rybníka je dnes už více než půl tisíciletí dlouhá, jeho malebnost však pro širší uměnímilovné publikum objevil až Antonín Chittussi na konci 19. století. Tento malíř, tolik spjatý s francouzským plenérovým hnutím, dokázal na českou krajinu pohlédnout zcela novým úhlem pohledu a přinést tak osobitou výpověď, která nebyla ani romantická, ani realistická; byla spíše abstrahovaná a do určité míry i transcendentní – ne nadarmo byl později prokazatelně silným inspiračním zdrojem pro některé moderní krajináře. Rybníky a mokřady jsou nejen součástí tvářnosti české kotliny, ale i Chittussiho portfolia, a jsou také náležitě oceňovány. Autor v nich předkládá vizi spočívající na symbióze mezi lidmi obhospodařovanou přírodou a respektem k ní – výtvarnými zdroji mu byla kupř. rašeliniště Théodora Rousseaua či Charlese-Françoise Daubignyho, v Čechách pak mohl navazovat hlavně na Antonína Waldhausera. nRukopis představované práce jasně dokládá touhu dokončit obraz najednou, bez přerušení a korektur v ateliéru, tedy tak, jak velkou část děl autor programově vytvářel – tím se jeho projev projasnil, nebyl zároveň zatížen kalkulací, dostal švih a svěžest. O Chittussim víme, že nerad maloval tak, „aby se mu voda přelévala přes (spodní) okraj obrazu“, jako by nahlížel z loďky či přímo z vody – Lásenický rybník I je tak sice spíše výjimkou, ale dokazuje, že se i s tímto problémem dokázal výborně vyrovnat. Ani zde se zcela nevyvaroval lidské přítomnosti a podle svého zvyku a nátury ji zpřítomnil alespoň siluetou vzdálených staveb umístěných takřka do středu diagonál. Zároveň se tu podařilo přesně vyjádřit povětrnostní podmínky, denní dobu a možná i takové nuance, jako je vůně krajiny, čehož si všímaly již dobové popisy z přelomu století. nHodnotu díla potvrzuje i jeho publikování v odborné literatuře, především pak v recentním soupise autorova díla (R. Prahl: Chittussi, Praha, 2019, str. 165, kat. č. L 35). Jak dokazuje štítek na rubu slepého rámu, zařadil tuto malbu do svých sbírek i významný mecenáš Jindřich Waldes, od nějž později přešla do Národní galerie v Praze (inv. č. VO 2031). Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc.  Výstavy: • Krajina ze čtyř století, 1931, Krasoumná jednota, Praha, kat. č. 56 • České malířství 19. století, Národní galerie – SVU Mánes, Praha, 1946, kat. č. 32 • Čeští klasikové 19. století v Národní galerii, Národní galerie – Umělecká beseda, Praha, 1948, kat. č. 99 • Čeští klasikové 19. století v Národní galerii, Národní galerie – Zemské museum – Dům umění v Brně, Brno, 1948, kat. č. 52 • Národní galerie krajským galeriím, Národní galerie – Svaz čsl. Výtvarných umělců, Praha, 1950, kat. č. 77 • Česká krajina XIX. století, Národní galerie – Ústřední svaz čsl. výtvarných umělců, Praha, 1951, kat. č. 54 • Česká krajina XIX. století, Národní galerie v Praze – Dům umění města Brna, Brno, 1952, kat. č. 12 • Tvůrčí cesta českých klasiků, Národní galerie – Ústřední svaz čsl. výtvarných umělců, Praha, 1953 • České malířství XIX. století, Národní galerie, Praha, 1955, kat. č. 62 • České malířství XIX. století, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 1963, kat. č. 28 • Antonín Chittussi, Národní galerie v Praze v Jednotném klubu pracujících v Hlinsku, 1967, kat. č. 57 • Má vlast. České malířství XIX. století, Jízdárna Pražského hradu, Národní galerie v Praze, 1967, kat. č. 46 • České umění XIX. století. M. Aleš – J. V. Myslbek, Jízdárna Pražského hradu, Národní galerie v Praze, 1972 • Bedřich Smetana a výtvarné umění, Národní galerie v Praze, 1974 • Antonín Chittussi, Galerie umění Gottwaldov, 1975–1976, kat. č. 63 • České malířství 19. století, Národní galerie v Praze – Jízdárna st. zámku v Litomyšli, 1975, Litomyšl, kat. č. 51 • J. Kotalík a kol.: České malířství 19. století, průvodce expozicí v Anežském areálu, Národní galerie v Praze, 1980 • Antonín Chittussi, Národní galerie v Praze, 1996, kat. č. 158 • Antonín Chittussi 1847–1891. Region a svět, Východočeská galerie v Pardubicích, Pardubice, 2012, kat. č. 83  Publikace: • K. B. Mádl: Antonín Chittussi, Praha, 1894, repro. za str. 32 • Zlatá Praha, 1896–1897, roč. 14, číslo 40, repro. str. 469 • J. Květ: Má vlast. Česká krajina v našem malířství a sochařství 19. a 20. století, Praha, 1940, 2. vydání, repro. 76 • V. Novotný: Generace Národního divadla. Národní galerie III. díl, Praha, 1954, repro. č. 33 • F. Dvořák: Antonín Chittussi, Praha, 1954, str. 74, repro. č. 100• J. Neumann: La nouvelle peinture tchèque et sa tradition classique, Praha, 1958, repro. č. 29 • L. Ševeček: Antonín Chittussi, kat. výst. Gottwaldov (Zlín), 1975, repro. č. 63 • J. M. Tomeš: Antonín Chittussi, Praha, 1979, str. 46, 66 • J. Kotalík a kol.: České malířství 19. století, průvodce expozicí v Anežském areálu, Národní galerie v Praze, 1980, str. 21 • R. Prahl: Antonín Chittussi 1847–1891, kat. výst. Národní galerie v Praze, Praha, 1996, str. 86, repro. č. 158 • R. Prahl: Antonín Chittussi 1847–1891, Region a svět, kat. výst., Východočeská galerie v Pardubicích, Pardubice 2012