Uprka se tu opět představuje jako umělec neoddělitelně spjatý s venkovem a folklorem, jako malíř fascinovaný národopisem a tradičním životem na vesnici obecně. Moderně, uvolněně a energicky zde pracuje v typicky gestickém rukopisném podání, které dynamicky využívá kombinaci širokých tahů štětce s pastózními nánosy barvy, s chutí také zachází s přehnanou světelnou expozicí vrhající hluboké stíny do tváře zobrazené. Žena z Horňácka, podle typu kroje přesněji buď z Velké nad Veličkou nebo přilehlého Javorníka, vznikla v těžkém období, které většina Uprkových monografistů spíše přechází, neboť není na první pohled tak bohaté jako období předchozí a následující. V poslední době se však díky trhu s uměním stále více ukazuje, že i ve ztížených podmínkách pilně pracoval a byl tehdy plně zaujat slováckým krojem. Dřevěná deska sloužící jako podklad, podobně jako podpis vyrytý do suché malby jsou momenty, které jsou z dalších autentických Uprkových prací též známé. Na rubové straně se navíc hned třikrát objevuje vlastnické razítko Ctibora Rychmana, stavitele z Bzence, který leží takřka uprostřed na spojnici mezi Kyjovem a Hroznovou Lhotou, obcí, kde se Uprka roku 1898 usadil a která se nachází právě nedaleko Velké nad Veličkou. Na základě výše zmíněného lze toto dílo označit za velmi zajímavou sběratelskou příležitost. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a MgA. J. Benedíkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.