Václav Jansa patřil na přelomu 19. a 20. století k vyhledávaným krajinářům, vedutistům a ilustrátorům, spolehlivě ovládal všechny fazety svého řemesla, již od osmdesátých let pravidelně vystavoval a prodával svá díla, při svém ateliéru také úspěšně působil pedagogicky. O to paradoxněji působí to, že byl ještě do nedávna v rámci své generace spíše opomíjen, byť s malíři, jakými byli Mikoláš Aleš či Luděk Marold, úzce spolupracoval a podílel se na jejich nejznámějších realizacích. Širší veřejnosti je dnes znám především prostřednictvím mistrovsky vyvedených akvarelů zachycujících starou Prahu ve stavu před asanací devadesátých let. Jansa je kromě pragensií, rozměrných vedut a ilustrací motivicky spjatý s rybníky, vodami a vřesy jižních Čech, často poblíž města Písku, konkrétně namaloval kupř. rybník Tisý či rybník Potěšil u Třeboně. Představované Vrby u rybníka pravděpodobně také zachycují některé z míst spadajících do tamní rybniční soustavy – volbou námětu, svým koloritem, atmosférou i celkovým provedením tvoří charakteristickou ukázku Jansovy práce po roce 1900, tedy těsně po jeho čtyřicítce, v době, kdy byl již plně etablovaným a uznávaným umělcem. Tato impresivními kvalitami prodchnutá kompozice více než výmluvně prokazuje, jak v původně figurálně školeném umělci nakonec neomylně převážila duše bytostného krajináře. Při konzultacích posouzeno Mgr. M. Dospělem, Ph.D., a prof. J. Zeminou.