Ve své rozsáhlé tvorbě Miloš Alexander Bazovský, jeden ze zakladatelů slovenské výtvarné moderny, bravurně zachycuje zvláštní baladičnost, drsnost i melancholii Slovenska. Upřímně, bez umělého zdůrazňování a nadbytečných dramatických projevů, vytváří jakýsi základní vzor slovenské krajiny a jejího lidu. Příznačný je pro něj nespoutaný, odvážný kolorit a výjimečný, sugestivní malířský rukopis. Jeho tvorba třicátých let takzvaného lyrického kontrapunktu se začátkem padesátých let vyhranila do nejsugestivnějších podob. V příkrém rozporu s nepříznivým společenským, politickým a kulturním klimatem, jakož i tíživou osobní situací spojenou s existenčními problémy, Bazovský obdivuhodně akceleroval a zhutnil svůj výtvarný projev. Kritika jeho tvorbu v tomto období naneštěstí nešetřila; autor se neuměl vyrovnat s požadovanou tvůrčí metodou socialistického realismu, přesto však pokračoval ve svých tvůrčích experimentech. Byl inspirován lidovým uměním, ale příznačně jej kombinoval s novějšími malířskými postupy, při kterých zachovával v dílech cit pro národní identitu. K častým tématům patřil právě člověk, do jehož obrazu zatavoval smutek, bolest, nostalgii i radost ze života. V předloženém plátně nám skrze lehce nahozené siluety odpočívajících postav a výrazy tváře přiblížil duchovní aspekty lidské existence. První Bazovského monografista Karel Vaculík našel v jeho díle kvality, díky nimž jej mohl od regionální hranice významově posunout k evropskému malířství. Bazovský se podle něj dokázal osvobodit od duchovní motivace vzdálené romantické minulosti a díky tomu podstatně proniknout do prostor reálnější slovenské skutečnosti. Obraz pochází z původně československé kvalitní sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. M. Hodošem. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Bajcurové, CSc.