Benešovo harmonické a výjimečně živelné květinové zátiší je nadmíru reprezentativní ukázkou koloristického talentu jednoho z průkopníků českého moderního umění, člena proslulé skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců. Racionální přístupy analytického kubismu po první světové válce nahradil smyslovým zážitkem matissovského ladění a meziválečným neoklasicismem. Benešův celoživotní zájem o moderní francouzskou malbu jej vedl díky své bezprostřední uvolněnosti až ke kořenům impresionismu a, po návštěvě Paříže roku 1931, zejména k živému kolorismu Pierra Bonnarda. Motivy krajin, zátiší a zejména kytic čerstvých květin se malíři staly východiskem k prožitkům čiré radosti smyslů. Přirozenou krásu živých květů a plných plodů ovoce zachycoval s nesmírnou citlivostí a silně vyvinutým smyslem pro barvu. Dal vzniknout vrcholným dílům moderního českého zátiší. Jarní kytice je charakteristickou prací odpovídající Benešovu zralému výrazu, vyznačujícímu se suverénním impresivním rukopisem. Pastózní, expresivní tahy vyvolávají dojem, že z malovaného džbánu a plných květů šeříků a tulipánů tryská život probouzejícího se jara. Díky své prozářené barevnosti obraz doslova dýchá pozitivní energií sluncem zalitého dne. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. B. Ropkovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] V posuzovaném obraze ‚Jarní kytice‘ se Vincenc Beneš malířsky syntetizující formou, odpovídající jeho zralému výrazu, vyznal ze své lásky ke krásám přírody, k slunci, barvám, jasu. Přesně to odpovídalo jeho filozofii, že ‚umění má plně souviset se životem, být lidem […] k potěše‘, a to především složkami svého vlastního výrazu. […]“).