Dva cirkusáci zachycení uprostřed vášnivého zpěvu jsou zdařilými reprezentanty vyzrálého tvůrčího období svébytného umělce, který proslul osobitou expresivní figurací. Námětově v ní navázal na tradici svého přítele Františka Tichého; velmi rád se totiž zabýval mimořádnými výkony artistů překračujících hranice svých fyzických možností, aniž by podléhali zákonům zemské tíže. Bauchův náruživý temperament a talent se však vydaly svou vlastní cestou, neboť on sám se nikdy plně nepodřídil žádnému z uměleckých proudů. Jeho díla tak nelpěla na popisu reality, jež v jeho osobitém podání nebyla utahaná všedností dnů ani těžkou dobou. Velmi schopně využil efektu barevných past na ploše plátna podpořených bohatou paletou, již považoval za nejvlastnější prostředek k vyjádření emocí. Živelný, rozevlátý rukopis pak plně koresponduje se scénou představující bujaré prostředí cirkusů. Práce pochází ze sbírky PhDr. J. Riška. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Byl to nesporně nový malířský vzmach, související nesporně s výstavou v Mánesu v roce 1976, na níž autor prezentoval cyklus ‚Artisté‘ v rozsáhlejším výběru, který vedl k nádhernému, spontánně expresivnímu výrazu tohoto díla v bohaté skladbě pastózně vrstvených žlutí, zelení, červení a modří, v nichž zaznívá fascinující pestrý svět šapitó. […]“).