Vizuálně velice přitažlivé dílo využívající harmonie modrých odstínů v kombinaci s jemnými akcenty teplých barev se subtilně odkazuje k lyrickému kubismu a je skvělým příkladem jedinečnosti Bauernfreundova výtvarného projevu. Slovenský umělec židovského původu se během studií na bratislavské a následně pražské Akademii (v ateliéru Williho Nowaka) naučil expresionistickému výtvarnému projevu a experimentoval s impresionismem a surrealismem. Klíčovou roli sehrála tříměsíční cesta do Paříže roku 1933 po boku přítele Endreho Nemese, kde mohl malíř načerpat inspiraci z děl Marca Chagalla či Amedea Modiglianiho. Z důvodu nacistické okupace Československa v roce 1939 musel emigrovat do Velké Británie, kde se po válce přidal k londýnské komunitě umělců a sběratelů přistěhovalých z válkou stíhané Evropy, a dále tvořil pod jménem Jacob Bornfriend. Uznání na místní umělecké scéně si získal zejména v období padesátých a šedesátých let, z nějž pochází i prezentované dílo. Téma zátiší se stalo, vedle britské krajiny, malířovým oblíbeným námětem, a přestože jde o námět tradiční, jeho obrazy jsou svou osobitou, jedinečnou senzibilitou okamžitě rozpoznatelné. Podobně jako u jiných děl z britského období zde umělec citlivou prací s modrou barvou dosáhl výrazového scelení jednolitého emotivního účinku. Rytmickým komponováním brilantních barev a organických forem v nejednoznačném obrazovém prostoru se Bauernfreund přiblížil abstrakci. Původně dílo pochází z londýnské soukromé sbírky Roland, Browse & Delbanco a bylo vystaveno například v City of Bradford Art Gallery ve Velké Británii roku 1967, což dokládá štítek na rubu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Na tomto zátiší se Bauernfreund ukázal jako velmi originální malíř, který na zdánlivě nepatrném námětu zátiší rozvinul barevné bohatství, které vyžadovalo velkou malířskou zkušenost. […]“).