Sugestivní vize vytvořená po druhé světové válce, kdy Drtikol sice již nefotografoval, avšak jeho navazující malířská tvorba pokračovala v plynulosti a kontinuitě v rámci jeho uměleckého vývoje. Můžeme ji rozdělit do dvou symbiotických linií: první vyšla ze symbolické roviny a byla projevem vnitřního hledání sebe sama, druhou definovalo pátrání po individuální výtvarné řeči vycházející z imaginace. Díky těmto dvěma motivátorům si Drtikol zkonstruoval svůj jedinečný svět, ve kterém byl absolutním tvůrcem svých ideových děl. Předložená práce stylově navazuje na autorovo poslední fotografické období vyřezávaných figurek, kde dominují lineárně pojaté postavy, které mnohdy symbolizovaly okamžik transformace, moment propojení lidské bytosti s vesmírem. Drtikol v sugestivním výjevu zachycuje dvě éterické tanečnice ve velice působivých rozevlátých gestech, které svým dynamickým pojetím mohou navazovat na tehdy moderní scénografii, vyzdvihující tvarovou a světelnou rozmanitost či snad jógové ásany. Velmi důležitou roli hraje i symbolika barev, kterou fotograf černobílých snímků mohl naplno projevit až v malířské tvorbě. Fascinoval ho motiv světla; nezřídka zobrazoval symbolické soustředné kruhy kolem světelného zdroje nebo auru vyzařující z postav. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a S. Doležalem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.