Vrcholné dílo Augusta Bedřicha Piepenhagena, významného krajináře a klasického zástupce éry biedermeieru patřícího do skupiny tzv. malých mistrů, v tomto podmanivém záběru variuje oblíbený motiv s krajinou při Lucernském jezeře, v němž se později shlédly i Piepen­hagenovy dcery. Malbu lze označit za vzácnou ukázku vrcholné tvorby tohoto stále oblíbenějšího umělce pruského původu, který záhy pevně srostl s pražským prostředím, kde po většinu života také tvořil. Nese v sobě zároveň veškeré kvality malířova uměleckého rukopisu a prostřednictvím reprezentativního formátu představuje svého autora na vrcholu tvůrčích sil. Třicátá a čtyřicátá léta 19. století se v jeho tvorbě nesla v rámci tematického rozvoje příznivě ovlivněného četnými zahraničními cestami do rakouských, německých i švýcarských Alp, jako je tomu i zde. Také obligátní postavy poutníků symbolizují i zde jednu z hlavních myšlenek romantismu, jíž bylo především splynutí člověka s přírodou. Malířův suverénní štětcový rukopis dává navíc vyniknout mimořádné koloristické bohatosti a poukazuje na neobyčejnou výtvarnou kultivovanost. Svým charakterem, provedením i vizuální přitažlivostí tato malba bezpochyby patří do okruhu nejlepších evropských romantických náladových krajinomaleb. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.