Antonín Hudeček, jenž společně se studenty krajinářského ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii tvoří jednu generaci a k nimž je též volně díky účasti na plenérových pobytech na Okoři řazen, se zde představuje tématem, ke kterému se od počátku 20. století hned několikrát s oblibou vracel. Vzhledem k velkému počtu vyhotovených plenérových marín lze Hudečka označit za jednoho z nejpilnějších malířů své generace, jenž se tímto tématem zabýval s místy až obsedantní pílí. Pro vnitrozemce je moře nejen námětem fascinujícím, jemuž jeho oko není navyklé, ale mnohdy i velmi složitě zvládnutelným. Hudeček svůj boj o pravdivé zachycení mořského živlu, takřka výhradně vždy s pobřežím a mořskou pěnou tříštící se o útesy, nevzdal a v rámci své zralé meziválečné tvorby ho dokázal zúročit kupříkladu právě v předkládaném Úplňku nad mořem, jenž byl nejspíše inspirován autorovým pobytem v Dubrovníku. Zajímavá je zde i určitá retrospektiva, v rámci níž se autor vrátil ke kompozicím z přelomu století, kdy se vícekrát zaměřil na symbolistní nokturna a večery s měsícem v úplňku zrcadlícím se na rybniční hladině. Autorovi se tu podařilo zúročit dlouhodobý zájem o zachycení moře v jednu z nejpodařenějších kompozic tohoto námětu, kterou nalezneme v jeho portfoliu. S velkou mírou pravděpodobnosti se jedná o dílo pocházející původně z autorovy pozůstalosti, jež je uvedeno i v odborné literatuře (J. Boučková: Antonín Hudeček, Pardubice 1982, str. 15). Obraz bude uveden v chystané monografii Mgr. P. Kubíka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.