Atraktivní, sběratelsky vzácná práce patří k nejvyhledávanějším a vysoce ceněným ukázkám tvorby jednoho ze zakladatelů a nejvíce oceňovaných členů Skupiny 42, Kamila Lhotáka. Pro malířovu tvůrčí činnost znamenaly dramatické válečné roky dosažení umělecké zralosti. Právě rok 1941 se stal posledním, kdy jako signaturu používal pouze monogram, a postupně přešel od rousseauovského naivistického rukopisu k jemné malbě městského prostředí, jež se plně rozvinula právě počátkem existence Skupiny 42. Lhoták dokázal osobitým malířským přednesem a jedinečnou estetikou povýšit svá komorní díla do roviny vysoce poeticky cítěných prací plných půvabu prostoty. V pojednané scéně netypicky otevírá divákovi perspektivní průhled ulicí kdesi na konci civilizace. Hnědavé zdi budov jakýchsi skladů rozveselují jen náznaky reklamních nápisů a plakátů. Jako opuštění světci života roztínají modrou oblohu koruny slabých stromů a lampa. Zásadní je ale zakutálený červený míč, jenž zůstal ležet uprostřed ulice. Jedná se o jeden z Lhotákových oblíbených motivů, jenž se ale v jeho tvorbě s větší frekvencí objevuje až mnohem později. Jedná se tedy o velmi vzácnou práci, která zaujímá v Lhotákově tvorbě zvláštní pozici. Dílo je reprodukováno v autorově monografii (L. H. Augustin: Kamil Lhoták, Praha 2000, str. 96) a bylo několikrát vystaveno, například v roce 1942 v Alšově síni (Kamil Lhoták: Výstava nových obrazů, Umělecká beseda, kat. č. 8), dále v roce 1943 na výstavě Umělecké besedy Obrazy a sochy z let 1933–1943 (kat. č. 66) a v roce 1971 v Liberci (Kamil Lhoták: Co mám rád. Obrazy z let 1930–1970, kat. č. 9). V autorském soupisu díla je uvedeno pod číslem 241/16. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. A. Strnadlovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložené dílo zaujme hned třemi autorskými názvy, které jsou klíčem k jeho čtení. Zatímco titul ‚V neděli odpoledne v Holešovicích‘ snovou scénu zcela konkrétně lokalizuje do čtvrti autorova nejranějšího dětství, druhý titul ‚Nostalgie‘ výjev emocionálně situuje do sféry existenciálního smutku, tísně z prázdnoty odvátého času. Pohled na zabočující silnici v liduprázdném koutě města se stal rezonanční deskou autorova citlivého nitra. […]“).