Mimořádná a na trhu ojediněle se vyskytující raná práce Emila Filly Pohled na Gruž představuje rané období autorovy tvorby, kdy se jeho život na krátko, zato však pevně spojil s progresivním uměleckým uskupením Osma, jehož byl dokonce čelním představitelem. Do popředí skupiny ho dostal nejen jeho průbojný charakter, ale jistě i jeho široký intelektuální zájem od umění starých mistrů přes exotické umění a umění starých civilizací až k soudobým nejnovějším poznatkům z oblasti fyziky, optiky a psychologie. O tomto jeho širokém rozptylu zájmů svědčí kromě jiného i jeho deníky, které si vedl mezi léty 1906–1907, z nichž se dozvídáme nejen o Fillově četbě a aktuálních zájmech, ale například i o vlastním pohledu na tvorbu jako takovou. Kolem roku 1907 si poznamenal, že umění „musí býti a má býti vyšší, syntetičtější, polyfonější a i může bráti v počet vedle oka i kvality psychické, mythické, náladové a imaginační.“ Tento důraz na duševno v obraze patrně vychází i z velkého zážitku, který umělcům ze skupiny Osma přinesla výstava severského umělce Edvarda Muncha, která se v Praze odehrála v roce 1905 a která byla pravděpodobně jedním z iniciačních momentů nejen pro založení skupiny, ale i jejího ideového a výtvarného směřování. V roce 1907 se však v Praze projevily mnohem širší kulturně-historické aspekty, které zásadně přispěly k proměně uměleckého smýšlení nastupující umělecké generace. V té době byla Praha středem kulturních a společenských tendencí a vědních oborů, které sem přicházely z Vídně, Mnichova, Berlína nebo Paříže. Právě v tomto velice pestrém a nadnárodním intelektuálním kvasu se intenzivně utvářelo duchovní a ideové založení skupiny Osma, která, ačkoli existovala pouhé dva roky, výrazně ovlivnila další směřování moderního umění u nás. Důraz na nadnárodní uchopení kultury, respektive nutnost nadnárodního češství si Filla odvodil z nietzscheánské četby a náklonnosti k myšlenkám T. G. Masaryka. Myšlenka, že umělec musí prostředí vtisknout svého ducha, svou víru, a tedy i své hodnoty mu splývala s otevřením oken pro české umění do Evropy. Způsob nasycení obrazu psychickým napětím, vlastním duchovnem a hodnotami si osvojil při návštěvě Dubrovníku, kam zavítal se svým přítelem a literátem Josefem Uhrem a kde vznikla řada obrazů zachycujících severozápadní část města – Gruž. Jeden z těchto obrazů je nyní před námi. Působivé uvolnění štětce, zato však pečlivě a s rozmyslem volené barvy nabité psychickou vibrací si podmaňují krajinný výjev s přístavem a kopcem Srđ. Svěží štětcový přednes, v místech lazurní a v místech až drastická erupce barevných ploch prokazují Fillovu bravurnost výtvarného projevu a zároveň přísný intelektuální podklad každého výjevu. Pohled na Gruž představuje nejen unikátní kunsthistorické dílo, ale zároveň unikátní sběratelský kus, na němž lze ilustrovat Fillův nesmírný výtvarný talent a rané intelektuální zájmy, které jej přivedly na cestu „Napoleonova taktu“, jak sám hovoří o svém způsobu uvažování nad světovým uměním a kulturou, kterým si podmanil historii i současnost, a dokázal tak syntetizovat poznané ve vlastní umělecký projev, který je dodnes jedním z nejpozoruhodnějších moderních uměleckých projevů vůbec. Dílo bylo pravděpodobně vystaveno v roce 1908 v Topičově salonu na druhé výstavě skupiny Osma pod názvem Krajina. Obraz je uveden v chystaném autorově soupisu, který původně připravoval prof. PhDr. V. Lahoda, CSc. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Filla zřetelně odhmotňoval popředí, aby zhmotňoval pozadí a zatížil jej typickým oblým kopcem, odděleným od moře červenofialovobéžovým pásem, upoutávajícím divákovu pozornost. Obraz je nejen důležitým dílem z počátku Fillova vývoje pro něj osobně, ale lze jej zařadit mezi jedny z nejpřínosnějších obrazů nastupující mladé generace, která ukázala na nové cesty českého malířství, směřujícího do evropského. Jde o mimořádné dílo galerijní hodnoty. […]“).