Půvabný zimní výjev se odehrává na pozadí středočeských Hrusic, ke kterým se Josef Lada ve své mysli neustále vracel jako k ideálnímu místu k životu. Díky tomu vytvořil ze svých obrazů harmonický svět na hony vzdálený tehdejší realitě, kterou byla válka v Evropě i nelehký život manuálně pracujících lidí na venkově. Líbeznost a často i jímavost těchto scén jsou podpořeny Ladovým nezaměnitelným stylem, kdy navzdory tomu, že byl samouk a v mládí přišel o jedno oko, si postupně osvojil kresebný rukopis, který nepříslušel k žádnému z tehdejších výtvarných směrů a ke kterému se prý pochvalně vyjádřil i Pablo Picasso.
Dětské zimní radovánky a především stavění sněhuláka lze v Ladově tvorbě sledovat již v jeho raných karikaturách z dvacátých let. Z období kolem poloviny čtyřicátých let je pak evidováno několik kvašů se shodným ikonografickým i kompozičním rozvrhem. Lada však tyto výjevy vždy vhodným způsobem obměnil, takže se jednotlivé scény sobě sice podobají, ale nikdy nejsou úplně stejné. V předložené práci děti sněhuláka právě dokončují, ladí poslední detaily a k dokonalosti ho zdobí dýmkou vytvořenou ze zahnutého klacíku. Atmosféra je dokreslena nespočtem bílých vloček, jež se v tichosti snášejí na zasněženou náves, a také něžnou barevností v narůžovělých a pastelově modrých tónech, evokující zimu v její nejkrásnější podobě. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.