Adolf Chwala, rodilý Pražan, jenž byl dlouhou dobu vnímán jako rakouský krajinář a teprve nedávno správně kontextualizován i v české výtvarné tradici, se zde představuje prací nesoucí v mnoha ohledech jeho charakteristický rukopis. Zachycena je zde živě zurčící horská říčka protékající alpským údolím při úpatí hor. Vertikálně komponovaný pohled na prosluněnou krajinu autor typicky rozčlenil do několika jasně čitelných obrazových plánů. V prvním z nich si zvláště dal záležet na detailu, přesném vystižení tvarů a povrchů jednotlivých předmětů a přírodnin – zároveň sem včlenil i člověka a důkazy jeho činnosti v přírodě, jejichž přítomnost propůjčuje výjevu měřítko a dodává okolní přírodě na monumentalitě. V druhém a třetím plánu se jako na scéně barokního divadla řadí za sebou kulisy strmých zalesněných kopců a kamenných vysokohorských velikánů. Poslednímu plánu vévodí jasné nebe s náznakem tvořících se kadeřavých kumulů. Právě v sedmdesátých letech Chwala ve stylu dobově oblíbeného realismu s prvky romantické náladovosti často maloval divoké horské řeky, které byly tehdy, rovněž jako dnes, u sběratelů velmi oblíbené. V rámci českého prostředí, podobně jako někteří další Haushoferovi žáci, tímto zároveň navázal na starší tradici nesenou kupř. dílem Augusta Bedřicha Piepenhagena. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.