Představované dílo zachycující romantizující alpskou scenérii je výtvorem umělce, jenž na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století získal vzdělání v ateliéru Maximiliána Haushofera. Širší veřejnosti je znám především díky řadě historicky i výtvarně cenných pohledů na české hrady, které také velmi pilně publikoval na stránkách dobových kulturních periodik. V první polovině sedmdesátých let studoval ještě na mnichovské Akademii u Eduarda Schleicha. A právě Mnichov – jak v rovině výrazové, odkazující k náladové krajinomalbě, tak svou polohou nedaleko Alp – určil i námět a podobu tohoto konkrétního díla. Těšit se zde můžeme z pohledu na jezero, z jehož hladiny strmě vystupují vysokohorské siluety čnící do takové výše, až se na samé hranici nebe a země protínají s bujnými mračnými kumuly. Široký prostor Ullik v tomto případě věnoval i přednímu plánu, v němž naznačil, že lze nespoutanou sílu přírody prostřednictvím vodního mlýna využít alespoň ke skromnému hospodaření. Jedná se tak nejen o typickou autorovu práci z období sedmdesátých let, ale i o doklad jeho významného postavení v rámci silné generace českých krajinářů. Obraz původně pocházel z kvalitní východočeské sbírky. Dílo je prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.