Maxim Kopf je dnes vnímán jako internacionální umělec, který sice nikdy nepatřil mezi avantgardu, ale svojí tvorbou se již ve své době přesvědčivě zařadil mezi vynikající představitele evropské moderny a hybatele mladé poválečné generace z řad pražských Němců. A třebaže se rovněž nikdy neprofiloval jako malíř exotických scén, aktů a krajin z Tichomoří, zažil s těmito díly zejména po návratu z druhé cesty mimořádný ohlas a komerční úspěch. Řadu z těchto obrazů se mu podařilo prodat na úspěšné samostatné výstavě Krasoumné jednoty v Praze v roce 1935, a část z nich dokonce odkoupila Moderní galerie. Dnes se tyto práce nacházejí ve sbírce Národní galerie v Praze. Uchvácen tamější kulturou a obyvatelstvem, a také trochu po vzoru francouzských malířů, např. Paula Gauguina, Jacquese Boullaira či Octavea Morillota, podnikl malíř do Francouzské Polynésie v meziválečných letech hned tři cesty – v letech 1925, 1934 a 1938. Během druhé výpravy v roce 1934 cestoval přes Suez, Cejlon, Singapur a Sydney, namaloval kolem padesáti pláten a vytvořil řadu kreseb, na nichž převažují portréty a krajiny. Tyto práce následně převážel srolované a mnohé z obrazů napínal opět na blindrám až po návratu do Čech. Řadu těchto míst bychom mohli topograficky identifikovat, Kopf se však více než o místopis zajímal o zachycení atmosféry tropického ráje, která ho jako rodilého Středoevropana musela fascinovat a kterou podporoval uvolněným rukopisem a barevností. V tomto případě šťavnatou zelení a smaragdovou modří zachytil snad z paluby katamaránu kopcovitou krajinu sopečného původu, místní vegetaci, banánovníky a kokosové palmy na pobřeží, z nichž vystupují typické příbytky domorodých obyvatel. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. I. Habána, Ph.D. (cit.: „[…] Máme před sebou podmanivé dílo vytvořené pod vlivem tahitské atmosféry, kterou Kopf intenzivně vnímal a vyhovovala jeho malířskému naturelu. […]“).