Alois Kalvoda, malíř, scénograf, spisovatel, učitel a jeden z výrazných exponentů krajinářského ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii, se v představovaném díle prezentuje ve spíše méně obvyklém figurálním žánru, který se v jeho portfoliu objevoval především na počátku nového století, např. v souvislosti s jeho cestou do Paříže, umožněnou díky podpoře Hlávkova stipendia. Kalvoda pocházel z moravských Šlapanic a měl tak vztah i k folklórní tradici, jejíž hlavní hvězdou byl v této době především Joža Uprka. Dominantou zachycené scény je krojovaný mladík stojící zcela v popředí – opírá se o plůtek či zídku a soustředěně hledí do dáli. Zadnímu plánu vévodí budovy selského dvora s ženou či dívkou sedící na nároží. Interpretace scény není jednoznačná – vzhledem k svátečnímu odění chlapce i jeho soustředěnému, možná až zasněnému pohledu se zde můžeme nacházet v den nějakého svátku, slavnosti či oslavy, kdy mladík, již parádně vystrojen a připraven, čeká, až událost vypukne. Jednat se také může o zhmotnění autorových vzpomínek na dobu dospívání v rodné obci. Ve výtvarném podání zde Kalvoda projevil osobitý přístup, projevující se odklonem od náladové malby svých spolužáků k dekorativnějšímu podání a svěží barevné paletě. Štětcový rukopis je spíše sumární, dynamický a projevuje se velkým důrazem na věrné zachycení horké letní atmosféry a kontrastů světla a stínu. Jedná se tak o práci z řady hledisek vzácnou a sběratelsky přitažlivou. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.