Adolf Chwala patří neodmyslitelně k pilířům generace krajinářů, jejichž východiskem byla výuka v pražském ateliéru Maximiliána Haushofera. Chwala, jenž na Akademii nastoupil již ve svých patnácti letech, se projevil jako velký talent a již na studiích dostal příležitost kupř. k účasti na výroční výstavě Krasoumné jednoty. Po roce 1864, kdy přesídlil do Vídně, již plně vycizeloval svůj výtvarný projev a stal se opravdovým mistrem především při zpodobení podmanivých horských scén. V dialogu s nimi vzešla z jeho palety řada výjevů zachycujících roviny, pro které se mu stala inspirací především jižní Morava a Dolní Rakousy – i po odstěhování z Prahy se často vracel na Šumavu, do povodí Vltavy a Sázavy. A nejspíše právě Posázaví se mu stalo inspirací i zde. Toto přitažlivé přírodní zákoutí, vytvořené ještě v průběhu Chwalova pražského studia, je zářným příkladem komponované krajiny složené z prvků, které se v autorově tvorbě objevují po většinu jeho tvůrčí dráhy: romanticky laděný výjev s pradlenami na břehu, důraz na detail přírodnin v předním plánu, precizně vystižené listoví, exponovaná světelná režie i drama v podobě odcházejících temných mračen se vzájemně snoubí v harmonický vizuální dojem. Toto plátno, vzácné nejen díky rané době svého vzniku, ale i publikování a reprodukování v odborné literatuře a dobových pramenech (Katalog výstavy Krasoumné jednoty, 1858, kat. č. 37, pod názvem Ein Mittag im Sazvathale; Š. Leubnerová: Adolf Chwala, 1836–1900, Praha 2011, repro. str. 18 a 20, kat. č. 3) si tak v žádném ohledu nezadá s předními představiteli soudobé evropské krajinomalby té nejvyšší úrovně. Prezentováno ve vkusné kvalitní adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.