August Bedřich Piepenhagen, ojedinělá postava romantické krajinomalby v Čechách, tento malíř, otec, knoflíkář a jeden z takzvaných „malých mistrů“, se zde prostřednictvím Nočního poutníka prezentuje zralou prací, nesoucí většinu charakteristických stylových, námětových i rukopisných aspektů hovořících o jeho jednoznačném autorství. Nokturna neboli noční výjevy se pro něj staly příležitostí prokázat mistrovský charakter svého štětce. Na první pohled monochromní tonalita i zde zdánlivě halí výjev do příšeří, skutečný děj se však ukáže až pozornějšímu divákovi, jenž odhalí řadu jemných barevných přechodů, smělou konstrukci prostoru i typický dynamický rukopis. Jakýmsi podpisem je i postava poutníka, která autorovými obrazy z tohoto období ráda a často prochází – jedná se o prvek, který nebyl omezen jen na médium malby, ale jako dobově oblíbený byl přítomen i v literatuře či hudbě. Zajímavou komparací v rámci malířova díla mohou být obrazy s označením Krajina se zříceninou u jezera a Noční krajina se zříceninou u jezera, které s představovaným dílem tvoří trojici. Ta potvrzuje, že se Piepenhagen některými konkrétními pohledy zabýval opakovaně a varioval je v rozličných kompozičních, barevných a světelných proměnách. Zpřítomnil zde až pohádkově snovou scénu tonoucí v chladivém svitu měsíce, odrážejícího se v zrcadle potemnělé vodní hladiny. Tyto měsíční partie oceňoval i rakouský romanopisec Adalbert Stifter, který s Piepenhagenem na téma malířského pojetí krajiny vedl podnětné rozhovory. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.