Norbert Grund byl žákem svého otce Christiana Grunda a již za života se stal vyhledávaným malířem, jehož zákazníci se rekrutovali hlavně z řad vzdělaného publika středního měšťanského stavu. Z hlediska námětů a stylu lze kořeny jeho malby vidět v holandské a vlámské žánrové škole, stejně jako ve francouzských galantních scénách – toto vše společně se silným osobním vkladem přetavil i zde v přitažlivý výtvarný projev, vnímaný v českých zemích oprávněně jako synonymum pro rokokovou malbu. Představovaný komorní obraz zachycuje scénu čerpající inspiraci z antické mytologie. Ústředním motivem je uskupení čtyř postav – Bakcha, Venuše, Amorka a ženské postavy se srpem, snad Ceres, bohyně plodnosti a úrody. Vsazeny jsou do prosté krajiny lemované vegetací a stromy. Celkově je výjev laděn do hnědé a zelené, ovšem silně s nimi kontrastuje bělostná Venušina pleť a další zářivé barvy. Jedná se o práci pozoruhodnou, pro autora charakteristickou, nesenou v jeho typickém stylu, koloritu a uvolněném rokokovém rukopise. Později se tento obraz stal také inspirací pro Jana Jiřího Balzera, který ho s určitými odchylkami převedl i do grafického média. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Kříže.