Zátiší s dýmkou a podnosem představuje v polovině dvacátých let 20. století netypické a o to vzácnější dílo Emila Filly, jednoho z nejvýznamnějších malířů českého kubismu. Filla objevil kubismus díky setkání s Pablem Picassem, Georgesem Braquem a Juanem Grisem při své cestě do Paříže před první světovou válkou. S podporou Vincence Kramáře se stal jedním z jeho nejhorlivějších zastánců. Po prvním kubistickém období, v němž se v jeho obrazech objevovaly předměty budující plasticitu prostoru racionálními tvary a fragmentací předmětů, si Filla vytvořil vlastní výrazovou formu kubismu, využívající předměty organického charakteru. Do obrazů začaly vstupovat motivy exotického ovoce, ryb, ptáků, květin, pečiva nebo košíků. Zátiší spojovala organickou přírodu s neorganickými geometrickými formami. V polovině dvacátých let se Filla odpoutal od picassovského kubismu a v jeho obrazech se plně projevila jeho tvůrčí koloristická virtuozita. Tento posun je patrný právě na Zátiší s dýmkou a podnosem, v němž se mu díky kombinování výtvarných technik a pastóznosti zářivých barev podařilo vytvořit harmonické dílo vysoké estetické kvality. Obraz je konstruován dynamicky a pravidelná geometrie přenechala místo barevné intenzitě. Jedná se o sběratelsky hodnotné dílo českého výtvarného kubismu dvacátých let 20. století. Obraz byl vystaven v Oblastní galerii výtvarného umění v tehdejším Gottwaldově (Emil Filla: Obrazy a kresby z let 1906–1953, Oblastní galerie výtvarného umění Gottwaldov, září–listopad 1963, kat. č. 20). Na blindrámu se nachází autorské označení F 244 červenou tužkou. Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Donné. Přiložena restaurátorská zpráva ak. mal. T. Bergera a odborná expertiza PhDr. K. Srpa. (cit.: „[…] V roce 1925 Filla dospěl ve své práci k bodu, ve kterém se prolínaly dvě souběžné linie moderní malby, jedna vycházející z konstruktivismu a abstrakce, v druhé doznívaly podněty syntetického kubismu. […] Filla ze zátiší z poloviny dvacátých let zřetelně vyloučil světlo, jež uplatnil v tomto případě jen na některých předmětech (např. lulka a pohár), aby rozvinul barevné plochy, pronikající se ostrými úhly. Za příklad, ve kterém se projevuje duch Picassova geometrismu z počátku dvacátých let, lze uvést mísu, na které tentokráte není ovoce, s výrazným bílým trojúhelníkem uprostřed, jejíž horní hranu vyjadřuje kosočtverec červené a zelené barvy. […]“).