Dílo a osoba Stanislava Lolka zaujímají v generaci žáků Julia Mařáka silnou pozici; uměnímilovné veřejnosti je znám především jako bytostný krajinář, nimrod, milovník přírody a lesní zvěře. Věnoval se jak čisté krajinomalbě, tak právě lesu a jeho obyvatelům – na jeho plátnech lze tudíž pozorovat hemžení tetřevů, tetřívků, bažantů, koroptví, zajíců, srnců, losů a v prvé řadě lišek, jejichž prostřednictvím se uvedl do širšího povědomí. O to vzácnější jsou proto jeho práce s tematikou měst, či dokonce městských interiérů, jako je tomu právě v představovaném Náměstí v Telči. Lolek byl rodákem z Palonína na severní Moravě, byl se svým rodným krajem celoživotně spjat a malebnost některých historických moravských měst, jako např. Telče nebo Hodonína, ho tak přece jen někdy zlákala k tvorbě. Představovaná malba, s velkou chutí a svěžestí pojednaný plenér, nese především v předním plánu charakteristický Lolkův rukopis. Pohotovost oka i ruky zde prokázal v řadě drobných postav vytvářejících živý rej, a vytvořil tak veskrze pozitivní pohled na jedno z nejmalebnějších moravských měst. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.