Pohled na Bechyni od zcestovalého českého žánristy a krajináře vzdělaného na vídeňské Akademii je typickou ukázkou romantické krajinomalby, projevující se určitou idealizovanou kompozicí. Výrazný je však také prvek realistický, kterého si můžeme povšimnout hlavně v předním plánu, kde bychom mohli spočítat každou jehličku mladých sosen. Roku 1849 zemřel Novopackému otec, což ho uvedlo do neutěšených materiálních poměrů – řešením mu bylo přijetí místa učitele malování v rodině knížat Paarů v Bechyni. Zde ovšem strávil jen dva roky; poté nastoupil jako učitel do rodiny Hoyosů ve Stychsensteinu v Dolním Rakousku, kde setrval rok, aby se následně vydal na cesty a propadl kouzlu Itálie. Vrchol učitelské kariéry a společenského vzestupu zaznamenal na konci šedesátých let, kdy se stal učitelem malby korunního prince Rudolfa, od osmdesátých let až do výslužby roku 1895 byl kustodem císařské galerie ve Vídni. Bechyni tedy Novopacký znal již od svého mládí. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o výjev takřka ideální, vysněný a vykonstruovaný pro efekt. Má však velmi vysokou historickou výpovědní hodnotu, díky níž můžeme toto jihočeské město nad řekou Lužnicí zpodobené na malbě velmi dobře srovnat se současným panoramatem města. Výjev je zachycen od dodnes zachovalé věže Kohoutek, nalézající se při úpatí bechyňského zámku, dřevěný most byl nahrazen moderním mostem Zářečským, na skalách pak ční dodnes nezměněná silueta města s dominantními budovami františkánského kláštera s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o výjimečnou práci vysoké sběratelské hodnoty. Dílo je prezentováno v kvalitní dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.