Osobitá, mrazivě expresivní malba dává na odiv mimořádnou schopnost Josefa Jíry přesvědčivě zaznamenat proud bezprostředních prožitků a dosáhnout tak výjimečné emocionální hloubky. Vnitřní napětí je dravou barevností a znepokojivou estetikou vystupňováno téměř do stavu horečnaté třeštivosti. Představený obraz je určitým dozvukem skupiny obrazů z počátku šedesátých let nazvané Strach, náleží nicméně v prvé řadě k významnému cyklu Oči, na němž autor pracoval na konci šedesátých let. V tomto plodném a po malířské stránce vynikajícím tvůrčím období se jádrem Jírovy tvorby stal konflikt nostalgické vzpomínky na dětství a chaotického proudu městského života. Od roku 1968 to pak byla zejména reflexe okupačních událostí, s drásavou naléhavostí zpracovaná v cyklech Oči, Slavnosti násilí či Strach, které se na představeném plátně navzájem prolínají. Motivy očí, fragmenty hlav a odhalených těl, křesťanské symboly, to vše se slévá v mohutnou změť barev a tvarů, jež nemá daleko k abstraktní kompozici, a navozuje tak intenzivní pocit zmatení a emocionálního útlaku. Krakeláž v barevné vrstvě odpovídá autorově charakteristické zálibě v hustém nanášení barev. Dílo bylo vystaveno na společné výstavě s malířem Josefem Němcem v Káhiře roku 1970 (viz přípis na blindrámu). Sběratelskou hodnotu dále umocňuje provenience ze sbírky rodiny sochaře Stanislava Hanzíka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.