Reprezentativní ukázka pozdní tvorby Karla Chaby, malíře-samouka, který se zaměřoval především na výjevy z historické Prahy, jež se mu stala životním zdrojem a nevyčerpatelnou inspirací, stojí svým provedením na hranici umění naivistického a surrealistického. Obraz je budován jako divadelní kulisa v důmyslné výtvarné zkratce a malován zcela neakademickým způsobem a v rukopisu naprosto nezaměnitelném, až dětinsky čistém. Vchod do kláštera otevírá divákovi bránu do nitra fantazijního světa malíře osvobozeného od jakýchkoliv výtvarných pravidel a komplexních problémů. Je průchodem do světa půvabného, hravého, plného imaginace a nadsázky. Skutečnost, že se autor malování naučil samostudiem a za dlouhou dobu svého působení (pravidelně vystavoval od roku 1960) nikdy nevstoupil do žádného kolektivního hnutí výtvarných umělců, jen podporuje jedinečnost jeho tvůrčího vyjadřování. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.