Půvabná lyrická práce v Janečkově nezaměnitelném přednesu pochází z jeho špičkového období. Právě na počátku padesátých let nastává v jeho tvorbě změna ve formě i struktuře námětů, kdy naplno obrátil pozornost k přírodním tématům, a začaly vznikat první cykly věnované pohledům do vlastního lůna přírody, jež jej nepřestalo fascinovat až do konce života. Janeček upnul svoji pozornost ke světu, který často přehlížíme, ležícímu pod našima nohama, a přesto nekonečně rozmanitému. Přírodní motivy jako traviny, květiny, stromy, ale i větší celky jako zahrady nebo louky zachycoval s nebývalou něhou a skrze detailní provedení v duchu moderního, často až abstrakizujícího vnímání. Obraz je uveden v autorově soupisu díla pod stejným názvem a číslem 8609. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.