Vůbec první známá fotografie mladého Ladislava Šalouna z jeho ateliéru pochází již z roku 1901. Zachycen je na ní umělec v bílém pracovním plášti, pod ním má elegantní oblečení, sedí u pracovního stolu a se zájmem si prohlíží jakýsi ilustrovaný magazín. Ateliér je skromný, přesto vyzdobený několika artefakty – kromě snímku Myslbekova jezdeckého sousoší z pomníku sv. Václava, Studie Jana Husa u popravčího kůlu, fotografie Rodinových Měšťanů z Calais, dvou neidentifikovaných obrazů a kostlivce s vavřínovým věncem přímo před ním září bílý sádrový odlitek Dívčího aktu – Vlčích máků z roku 1900, tedy idey, podle níž byly Vlčí máky odlity i do bronzu. Představovaná socha zobrazuje nahou dívku stojící vzpřímeně s rukama založenýma v bok a hlavou skloněnou. Zásadním momentem je zde detail shrnutých punčoch a naturální povrch podstavce, čímž se tento žák Bohuslava Schnircha vzhlížející k Josefu Václavu Myslbekovi a Augustovi Rodinovi představuje jako modernista v duchu tehdejšího naturalistického světonázoru. Jedná se o práci typické Šalounovy estetiky, která je svou velikostí sice spíše kabinetní, ale v autorově díle zaujímá významnou pozici – výše zmíněná fotografie naznačuje, že se prostřednictvím mj. právě této sochy pokusil její autor s nespornou dávkou ambicióznosti zařadit po bok nejvýznamnějších tuzemských, ale i světových tvůrců své doby. Důležitá zde je i provenience sochy, která je jedním z původních odlitků – pochází totiž z významné brněnské sbírky Františka Venery, v jehož rodině se nacházela dodnes. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.