Důmyslně komponované zátiší od Arnošta Paderlíka se dotýká jádra jeho tvorby, ve které neustále obnovoval malířské přístupy a nové chápání prostoru v obraze. Během studia na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely se dostal do sochařského ateliéru Vincence Makovského a sochařská tvorba jej vedle malířské provázela celý život. Během války se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Sedm v říjnu a jeho malby dostaly výraz melancholických nálad a pohledů do ateliéru s rekvizitami odkazujícími na utrpení války. Celoživotním autorovým tématem se stala zátiší, odkazující na díla španělských a francouzských moderních umělců, jakými byli Pablo Picasso a Georges Braque. Po rané fázi, ve které hledal krásu obyčejných věcí domova, se snažil ve svých kompozicích o syntézu zátiší a figurace. Autorova imaginace nechávala proměnit různé předměty v symboly a naopak. V zátiší Svačina v ateliéru se snažil najít odpověď na vztah plochy a prostoru. Ležící ženský akt obklopený ovocem, novinami, svačinou a pahýly stromů v pozadí připomíná kolážovitým rozložením a zjednodušením tvarů mistrovské kompozice zakladatele moderního českého zátiší, Emila Filly. Obrazové plány seřadil autor za sebe a vytvořil kontrast plošnými prvky vytvářejícími reálný optický klam. Celou kompozici vyvážil barevnými akcenty, které vytvořily nový obrazový prostor. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.