Václav Špála v tomto nezvykle velkoformátovém plátně staví na odiv svůj výjimečný modernistický přístup k malbě, již zpracovává v intencích Paula Cézanna a obohacuje ji svou vlastní touhou po poznání barevných a kompozičních vztahů. Zátiší s pomeranči z jeho vrcholného modrého období se pyšní podmanivým kontrastem červené a oranžové v prvním plánu s modrým pozadím, které je navíc důvtipně pojato jako obraz v obraze. Pozorný divák si tak všimne Špálovy milované Otavy, již přenesl na plátno a opřel spolu se svým dalším dílem o stěnu. Bohaté ovocné zátiší tak vynikne ve své plné kráse, umocněné navíc diagonální kompozicí, dodávající výjevu na bezprostřednosti a energičnosti. I díky tomu z obrazu přímo čiší autorova radost z malby, k níž po celý život přistupoval s obrovskou vervou a osobním zaujetím.
Dílo je uvedeno v autorově soupisu díla pod číslem 680 ve dvojité závorce a pod celým názvem Pomeranče na podnosu a jablka na tácu, vzadu obraz, žluté jablko, karp. deka. Původně pochází ze sbírky sběratele Ing. Karla Vavříka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Toto zátiší pochází z období, kdy Špála více experimentoval s prostorovými vztahy, do nichž svá zátiší zasazoval. […] Obraz lze označit z barevného i kompozičního hlediska za jeden ze Špálových nejdůmyslnějších obrazů z prvé poloviny třicátých let. […]“).