Karel Gott (1939–2019)

Generacemi zbožňovaný interpret, dosud nepřekonaný držitel mnoha prestižních ocenění včetně několika desítek Zlatých slavíků, jenž si vysloužil přezdívku „Božský Kája“, dosáhl nemalých úspěchů též v oblasti výtvarného umění. Malování jej provázelo celým životem a stalo se dalším ze způsobů jeho uměleckého vyjádření. Díky své pracovitosti a důvtipu se Gott propracoval k vlastnímu, na první pohled rozpoznatelnému rukopisu, přičemž inspiraci hledal, vedle prostředí showbyznysu, například v dílech starých mistrů či v tvorbě zakladatele kubismu Pabla Picassa.

 

Gott spěl k malování již od základní školy, kde v něm tento zájem podporoval kromě maminky i třídní učitel. V dětství často navštěvoval výstavy, četl o slavných malířích a bavilo jej malovat smuteční obřady, které ho fascinovaly. Později se pokusil o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde se bohužel setkal s neúspěchem, načež se dal na dráhu hudební. Malbě se intenzivně věnoval zase až od osmdesátých let, kdy pro něj plnila nejen roli uměleckého vyjádření, ale také určitého odpočinku od světa showbyznysu. V celé umělcově tvorbě se hojně opakuje motiv ženy, který pramení z obdivu ke krásám ženského těla (Lady Carneval, 1993). Charakteristická pro jeho výtvarný projev je značná koloristická odvaha. Dával naplno vyznít plasticitě tvarů i tělesným objemům, jimiž ve spojení s živým koloritem rozehrával symfonie plné živočišnosti a hravosti (Corrida del Torro, 1999). Na začátku tohoto století se pak do jeho obrazů vkrádá tematika rodiny (Maminka s holčičkou, 2008). Gott mnohokrát vystavoval nejen u nás, ale také na Slovensku, v Německu, USA, Rusku či Maďarsku, a jeho díla se těší stále rostoucímu sběratelskému zájmu.