Vojtěch Hynais (1854–1925)

Vojtěch Hynais byl český malíř a významný člen tzv. generace Národního divadla, jenž i přes svůj dlouhodobý pobyt v cizině zůstal silně nakloněn českému prostředí a jeho tématům. To se nejvíce projevilo v jeho zcela nejslavnější zakázce – oponě Národního divadla. Do domácího výtvarného umění přinesl z velmi umělecky svobodné Paříže především nové principy; do portrétní malby detailní naturalismus s moderními poznatky v užívání barev a do zachycování přírody plenérový luminismus, který umožnil vnitřní souznění autora s atmosférickými prvky krajiny.

 

V pouhých šestnácti letech nastoupil roku 1870 na vídeňskou Akademii, kde studoval u profesorů Karla Wurzingera, Augusta Eisenmengera a Anselma Feuerbacha, jenž měl na mladého umělce největší vliv. Díky němu získal Hynais první velké zakázky a stipendium na studijní pobyty v Římě (1874 a 1877). V roce 1878 odešel do Paříže, kde navštěvoval ateliéry Paula-Jacquese-Aimého Baudryho a Jeana-Léona Gérôma na École des Beaux-Arts. Roku 1880 se zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla, v němž uspěl s návrhy výmaleb schodiště a budoáru královské lóže. Po požáru divadla roku 1881 byl pověřen i zhotovením hlavní opony a jiných dekorací, původně malovaných Františkem Ženíškem. Tato zakázka byla již v době svého vzniku vysoce ceněna a významně pozvedla autorův věhlas. V následujících letech Hynais hojně pobýval ve Francii (spolupráce s porcelánkou v Sèvres) a ve Vídni (výzdoba Dvorního divadla) a hojně se věnoval portrétnímu umění (zvěčnil např. Vojtěcha Náprstka, Josefa Hlávku a později Tomáše Garrigua Masaryka nebo Leopolda Katze). Roku 1893 získal pozici profesora na pražské Akademii a usadil se v Praze.