Hugo Ullik (1838–1881)

Představitel vlasteneckého romantismu a žák Haushoferovy krajinářské školy se vepsal do dějin českého výtvarného umění především svým dokumentárním zachycením českých hradů a jejich zřícenin, jako byl kupříkladu Karlštejn, Orlík, Trosky či Bezděz. Tyto významné pomníky české minulosti zasazoval do realisticky pojaté krajiny s nádechem jemné romantiky. Věnoval se také malbě Bavorských Alp a pitoreskních zákoutí alpských vyhlídek, v nichž divákům nabízel pohled na malebná jezera jako Königssee či Ammersee.

 

Studoval v letech 1854–1861 na Akademii výtvarných umění v Praze v krajinářské škole profesora Maximiliána Haushofera. Svá díla poprvé vystavoval v roce 1860 v Praze na jarní výstavě Krasoumné jednoty. Do povědomí širší veřejnosti se zapsal také díky pohledům na významná místa české historie, které publikoval na stránkách dobových kulturních periodik Květy a Světozor. V letech 1871–1874 pokračoval ve studiích v Mnichově v krajinářské škole profesora Eduarda Schleicha st., u nějž studoval i další významný český krajinář Julius Mařák. Po návratu do vlasti v roce 1877 se věnoval malbě divadelních dekorací v Praze, Nymburku, Plzni či Bratislavě. Tato scénografická produkce se promítla i do pozdějších krajinářských děl tohoto českého výtvarníka. Během svého života také často putoval českou krajinou, vesnicemi a městy, kde si formou skic zaznamenával nejrůznější zákoutí rodné země; tyto útržky pak komponoval do svých krajinářských maleb. Tento vlastenecký náboj pulzující v jeho malířském díle může tak oslovit i dnešního diváka.