Miloslav Holý (1897–1974) Jezírko ve vokovické cihelně

85. aukce, číslo katalogu 215 Holého neobyčejně svěží práce, namalovaná s velkou radostí a suverenitou, v sobě nese všechny umělcovy malířské finesy. Výtvarně vynikající plátno kombinuje krajinu a vodní plochu, tedy prvky, které se Holému staly vítaným zdrojem silných barevných vjemů. V obecném povědomí je totiž tento malíř chápán jako krajinář, tvořící obrazy intimního charakteru. Je zcela příznačné, že záměrně sledoval malá zákoutí, nenápadné krajinné úseky, prostřednictvím čehož se výrazně vymezil proti svému vzoru Antonínu Slavíčkovi, který naopak usiloval o panoramatické pohledy a obsáhnutí krajinných celků. Holého malby jsou impulsivní reakcí na viděnou realitu, přičemž hlavním prostředkem je i v tomto případě intenzivní barevnost. Malířská spontánnost, živost a dynamika štětcového přednesu čerpají z francouzské fauvistické produkce a dokládají jeho příklon k životu a smyslovou naléhavost. Plátno je v autorově soupisu díla evidováno pod stejnojmenným názvem a číslem 1802. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a ak. mal. T. Bergerem, autorovým vnukem.