Ludvík Kuba, jak již naznačují jeho životní data, se stal nejen dlouhověkým kmetem, ale vpravdě i nebývale životaschopným umělcem, tvůrcem a kulturní osobou doslova renesančního formátu. Jeho dílo, ať už se jedná o malbu, spisovatelskou, hudební nebo etnografickou činnost, je dodnes fascinujícím dokladem vůle a talentu autora, jenž pro dokumentaci slovanského folklóru udělal tolik jako jen málokdo. Představovaná práce, pravděpodobně pocházející z meziválečného období, nese nejen zmíněnou složku folklórně-dokumentární, ale i vysoké, čistě výtvarné kvality, jejichž hlavními atributy jsou především nezaměnitelný autorský rukopis, stejně jako prudké světlo, které padá na každý čtvereční centimetr a nedovolí malíři opominout jediný detail. Tato práce je uvedena v soupise autorova díla (M. Míčko / V. Nezval / J. Seifert / V. V. Štech: Ludvík Kuba, Malíř, Praha, 1946, 1928 /Slovensko/ č. 29, str. 144). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.