Kraj pohroužený do zimního příkrovu pronikaný vertikálami stromů a potočními meandry navozuje pozorovateli, dalo by se říci na vlastní kůži, autentický pocit mrazivé atmosféry zalézající pod okraj vysoko vytaženého límce. Není a nebylo samozřejmostí, aby každý z krajinářů slavné Mařákovy školy, a nejen jí, dokázal zachytit zimu s takovou autenticitou. Kromě Františka Kavána se to asi nejlépe dařilo právě Aloisi Kalvodovi. Představovaná malba prokazuje jistotu zralého rukopisu i citu pro jemné nuance barevné škály – dominantní běloba a zemité odstíny jsou tak harmonicky vyrovnávány nadějeplnými červánky a prosvítajícím nebeským azurem. Dílo bylo představeno na výstavě Má vlast – Pocta české krajinomalbě a prezentováno v jejím katalogu (Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a SVU Mánes, 4. 9.  – 1. 11. 2015, str. 298). Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.