Tato nezaměnitelná ukázka kresebného mistrovství malíře a učitele celé generace moderních českých krajinářů představuje osobitou a charakteristickou tvůrcovu polohu, a to jak po stránce tematické, tak i z hlediska rukopisného. Pro Mařáka je v těchto kresebných studiích, kterým čas a všeobecné uznání již dávno vtiskly status svébytných artefaktů, charakteristická práce s uhlem, jemuž vládl s nedostižnou brilancí a pomocí něhož dokázal docílit měkkých kontrastů, zasněnosti a takřka pohádkových kvalit. Výraznou technickou finesou je zde – dalo by se s nadsázkou říci až skulptivní – práce s odebíráním barvy pomocí gumy, která prozrazuje autorovu znalost nejen starších mistrů, kupř. Augusta Bedřicha Piepenhagena, ale i techniky využívající asfaltového krytu a rytí do něj. Vysoká hodnota takovýchto kompozic tkví dále mj. v tom, že nejpřímější a nejrychlejší možnou cestou zprostředkovávaly odkaz plenérové zkušenosti barbizonských mistrů, k jejichž piedestalu ještě více než půlstoletí vzhlížela celá evropská krajinomalba. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.