Kavánovo „železnické období“, ohraničené lety 1900–1904, znamenalo pro malíře zásadní etapu. Přestěhoval se v té době do Železnice u Jičína a opět se plně oddal krajinomalbě poté, co na konci století výrazně zasáhlo jeho tvorbu a myšlení symbolistní ovzduší kolem skupiny Moderní revue. S novým stoletím však jeho výraz ovládl impresivně laděný realismus, jehož nedílným atributem bylo vyjádření nálady. Zvláštní pozornost věnoval nejen tehdy, ale i později, zimní krajině, v jejímž ztvárnění neměl v generaci Mařákových žáků konkurenci. Představovaný olej ilustruje toto údobí více než výstižně. Námět, zvolený kolorit i rukopisné vyjádření jednoznačně hovoří o Kavánově autorství. Pozoruhodným aspektem obrazu je i jeho přísně horizontální kompozice, jejíž stratigrafie působí až abstrahujícím dojmem. Vertikála solitérního stromu usazeného na hraně horizontu je nejenom kompoziční kotvou celého výjevu, ale i určitou reminiscencí malířovy výše zmíněné symbolistní minulosti. Tato práce figuruje v katalogu autorovy monografie (M. Zachař: František Kaván, Praha 2009, str. 206, kat. č. 730) a je uvedena v autorově soupise díla (M. Zachař: František Kaván, 1866–1941, Praha 2018, str. 456, kat. č. 610). Pochází z kvalitní porevoluční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.