Josef Navrátil, jeden z nejvýraznějších a nejtypičtějších exponentů biedermeieru v Čechách, se nejprve vyučil malířem pokojů, tedy v oboru dobově vysoce žádaném, poté roku 1819 nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění a záhy, jí spíše navzdory, si vytvořil osobitý malířský styl. Profiloval se nezvykle mnohostranně, jako dekoratér, restaurátor, návrhář užitkových předmětů, kostýmní návrhář, grafik, krajinář i malíř historií. Významné místo v jeho tvorbě jistě hrál i žánr a samozřejmě zátiší. Zátiší se sojkou a roháčem dokládá šíři autorova záběru, přesto v jeho portfoliu představuje spíše méně obvyklý námět, doložitelný ovšem také na dalších malbách, kupř. zátiších s ptactvem. Dílo s humornou zápletkou s velkou pravděpodobností odkazuje ke starším vzorům, se kterými byl Navrátil obeznámen – blízké je především srovnání s Janem Vojtěchem Angermayerem a jeho Zátiším s drozdem a ještěrkou (kolem roku 1730). Pravým cílem je zde zejména vědecky přesně podaná studie sojky, její pohyb, tvar křídel i věrná barevnost jejích pírek. Druhý aktér výjevu, srdnatě vzpurný roháč, stejně jako okolní příroda jsou potom pojati se sumární lehkostí, tolik typickou pro Navrátilův rukopis. Celkově výjev vyznívá humorně, zcela v intencích biedermeieru a v návaznosti na komiku Carla Spitzwega. Dílo bylo prezentováno Spolkem výtvarných umělců Mánes na výstavě Česká tradice v 19. století a bylo uvedeno též ve výstavní publikaci (17. 11. 1938 – 15. 1. 1939, str. 13, kat. č. 34), což dokládá i štítek na rubové straně slepého rámu. Původně významná pražská sbírka Rudolfa Ryšavého. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza Mgr. M. Fiřtové, Ph.D.