Optimistická, nebývale rozvolněná a až hravě promalovaná práce zcela suverénně reprezentuje Fillovo velice tvůrčí období a ve všech ohledech jeho novátorský vývoj kolem poloviny dvacátých let. Tato významná meziválečná etapa umělcovy tvorby, již Vincenc Kramář příznačně označil jako fázi „druhého kubismu“, patří mezi Fillova nejplodnější a nejšťastnější léta, v nichž zcela uplatnil svoji uvolněnost, nespoutanou energii a chuť k experimentování. Při delším pozorování obrazu, který vypadá jako bezprostředně provedené zátiší, se ukazuje, že plátno je do detailu promyšleno a jeho vytvoření vyžadovalo velký stupeň soustředění, z něhož je patrné, že Filla ke každému dílu přistupoval s novým náhledem. V předloženém plátně tak máme možnost pozorovat, jakým způsobem autor osobitě a velice svobodně vybalancoval rovnováhu mezi zobrazením konkrétních předmětů na obraze, popřením jejich objemů a zároveň ukotvením těchto objektů na podložce, v níž cítíme náznaky prostoru. Vedle sebe zde postavil tradiční artefakty – pohár, lahev a podnos, na kterém je položen stylizovaný ananas, oblíbený motiv, který reprezentoval v prvorepublikové domácnosti jistý luxus, jehož charakteristická textura je zdůrazněna geometrickým rastrem a světlými bílými odlesky. Hlavním stavebním prvkem nejsou ostře řezané objemy z ranějších kubistických děl, ale tvořivá organická linie probíhající po povrchu věcí i mezi jednotlivými předměty. S rozvolněností tvarů souvisí i emotivní práce s barevnou pastou a paleta založená na zemitých tónech – tlumené červené, hnědé a černé, které jsou osvěženy světle modrými a zelenými akcenty. Bohatý, elegantně působící kolorit a graciézní štětcový přednes jen podtrhují snahu sice opakovat stále znova tytéž prvky, avšak vždy je nasvítit jinak, nově, a vetknout jim „nový příběh“. Jako by běžné věci z domácnosti byly postaveny na imaginární jeviště, které jim dodalo záhadný, až symbolický význam. Dílo, úchvatné svým pojetím, podstatně oživuje pohled na Emila Fillu jako strohého malíře kubismu a představuje ho jako iniciátora myšlenek o vnímání moderního obrazu, přesně tak, jak je ve dvacátých letech rozvinulo progresivní křídlo S. V. U. Mánes. Hodnotu práce dokládá i její reprodukování ještě za Fillova života v časopise Český svět (roč. 23, 1926, č. 2, repro str. 2) a fakt, že je zachycena v autorově fotografické pozůstalosti vytvořené Josefem Sudkem. Jejím prvním majitelem byl významný český architekt Vladimír Karfík, který mimo jiné spolupracoval s Tomášem Baťou na výstavbě města Zlína. Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Mátl Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Dílo přesně zapadá do jádra Fillovy práce poloviny dvacátých let. I když se zdá být hodně zjednodušené, pak jde o zdání. Při delším pozorování z něj vyvstane množství rafinovaných kvalit. […]“).