Ostrov I představuje klíčový moment v Muzikově tvorbě, kdy opouští syntetický kubismus ve prospěch imaginativní malby balancující na pomezí surrealismu. Antropomorfní ostrov vyrůstající z vodní hladiny jako živoucí hmota připomínající lidské tělo odkazuje ke skrytému významu tělesnosti v krajině a navazuje na pozdně romantickou tradici, především pak na tvorbu Arnolda Böcklina. Vratkost lidské existence symbolizuje lineární konstrukce s černým křížem opřeným o červený rám na pobřeží, motiv, který bude procházet Muzikovou tvorbou až do poloviny čtyřicátých let. Dílo je charakteristické technickou dokonalostí provedení a pečlivou formální výstavbou z autonomních významových celků, v níž každý má svůj vlastní smysl. Předložené plátno lze také vnímat jako transformaci motivu „ležícího aktu“ či „figury“ ze stejného tvůrčího období, přičemž tyto obrazy spojuje metamorfní přístup k tělesnosti, kdy lidské formy plynule přecházejí v krajinné prvky. Podobný princip Muzika rozvíjí i v díle Ostrov II (olej na plátně, 1937, 80 × 120 cm), které s prvním Ostrovem sdílí nejen námět, ale i formální přístup k vytváření tajemné atmosféry skrze biomorfní tvarosloví. Hodnotu díla umocňuje jeho vystavení na zásadní Muzikově retrospektivě ve Valdštejnské jízdárně (František Muzika: Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, září–říjen 1981, kat. č. 53). Obraz byl též reprodukován v monografii Františka Šmejkala (František Muzika, Praha 1966, obr. 51). Na zadní straně je v rámečku vepsané číslo 357 autorova vlastního katalogu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] ‚Ostrov I‘ je vzácným dílem pocházejícím z počátků nového Muzikova období, kdy opustil syntetický kubismus, aby se odhodlal k vytvoření a vyslovení skrytých obsahů. Co nás na obraze zaujme, je dokonalost technického provedení, příznačná pro Muzikův přístup, jenž nemá obdoby v tehdejší české malbě. […]“).