Zátiší s růžemi v průsvitné váze z roku 1926 reprezentuje fascinující přechodové období v Čapkově tvorbě, kdy se po expresivně laděném cyklu „chlapů“ začal obracet k lyricky pojatým motivům a barevně prosvětlenější paletě. Dílo odráží autorův smysl pro zjednodušené formy a plošnou stylizaci, charakteristické prvky jeho malířského rukopisu, zde však obohacené o subtilní hru světla prostupujícího skleněnou vázou. Pozorný divák ocení Čapkovu schopnost balancovat mezi moderní redukcí tvarů a zachováním jejich základní čitelnosti, přičemž půvabná růžová kvítka tvoří kontrapunkt k pojetí vázy oproštěnému na pouhý obrys. V kontextu autorovy knižní tvorby tohoto období, kdy připravoval pozoruhodné linorytové obálky pro díla W. B. Yeatse či K. Biebla (obě 1926), lze pozorovat shodnou tendenci k výrazové úspornosti a výtvarné čistotě. Zvláštní pozornost zaslouží práce s pozadím, v němž Čapek vytváří jemný barevný přechod evokující denní atmosféru, čímž posiluje dojem prostorovosti navzdory zjednodušení forem. Oproti dobovým modernistickým tendencím Čapek v tomto díle nesměřuje k abstrakci, ale naopak zkoumá možnosti prolnutí moderního výrazu s tradiční látkou zátiší. Prvním majitelem díla byl významný český nakladatel, spisovatel, básník a publicista Otakar Štorch-Marien (na rubu přípis „O. Š.“), který měl do konce dvacátých let licenci na literární tvorbu bratří Čapků. Hodnotu díla umocňuje publikování v soupisu autorova díla (P. Pečinková: Pracoval jsem mnoho, díl třetí: Malba, Humpolec 2023, str. 568, kat. č. III/257); jeho evidování v pracovní databázi Jaroslava Slavíka pod číslem 433; i zahrnutí na výstavách: Obrazy květin, Aventinská mansarda, Praha 1930 (šlo o jediný obraz J. Čapka na této výstavě); Josef Čapek, Jízdárna Pražského hradu, 7. 10. 2009 – 17. 1. 2010, a Východočeská galerie v Pardubicích, 3. 3. – 30. 5. 2010, str. 69, kat. č. 104; Vzpomínka na Aventinskou mansardu Otakara Štorcha-Mariena, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 7. 11. – 8. 12. 2007, bez kat. č. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc., (cit.: „[…] Čapek se ve své malbě soustřeďoval především na člověka, ale příležitostně se věnoval i květinovým zátiším. Nejčastěji ve dvacátých letech, kdy prověřoval výrazové možnosti moderní výtvarné formy. Využíval přitom poměrně široké spektrum stylových poloh, od naivismu přes kubistické reminiscence po spontánní živelnou štětcovou malbu. K těmto výtvarným experimentům patří i olej Růžičky. […]“).