Charakteristickou ukázku poetického realismu a specifického přístupu k zobrazení české krajiny představuje Statek od Vlastimila Beneše. Na první pohled jednoduchá scéna venkovského stavení zasazeného do mírně zvlněné, tlumeně barevné krajiny v sobě nese tichou melancholii i zvláštní křehkost. Autor v díle pracoval s precizně vyváženou kompozicí a jemnou stylizací geometricky pojaté plochy polí, domů i kopců, které tvoří harmonický celek, v němž panují klid a řád. Zemité tóny hnědé a šedozelené spolu s jemným, téměř matným světlem vytvářejí dojem podzimního melancholického dne. Bílé stavení ve středu kompozice působí jako útočiště, jako pevný bod v jinak prázdné a téměř odcizené krajině. Statek je příkladem Benešovy schopnosti spojit malířskou zkratku s hlubokým emocionálním obsahem. Nejde o vyobrazení konkrétního místa, ale o metaforu klidu, samoty a vztahu člověka k rodné zemi. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou.