V motivicky značně vzácné Městské krajině Šíma ztvárnil pařížskou čtvrť Saint-Denis, kterou zde nahlíží stylem typickým pro jeho poválečnou tvorbu. Dílo vzniklo v roce 1954, po desetileté tvůrčí odmlce, kdy malíř obnovil vztah ke smyslové realitě a vrátil se do určité míry ke konkrétním krajinným a městským motivům, jež transformoval svou osobitou vizí světa. Malba je vystavěna na principu teigovské syntézy „stavby a básně“, harmonicky slučující civilizaci s přírodou, kdy moderní architektonické prvky kontrastují s odhmotněnými krajinnými plány. Kompozičně dílo odkazuje na Šímovu vnitřní polemiku s modernistickým konstruktivismem, k němuž choval jakousi „platonickou lásku“, zvláště patrnou ve vztahu k projektu Zářícího města od Le Corbusiera, který krátce před vznikem tohoto obrazu představil novou vizi kolektivního bydlení. Subtilní pnutí mezi racionální konstrukcí a smyslově naléhavými barevnými plochami – prosvětlenými okry a zelenými tóny s akcentem červené na střeše osamělého domu v popředí – umožňuje nahlédnout autorovu filosofii vztahu architektury a přírody. Tento dialog mezi geometrickým řádem a organickou volností krajiny zrcadlí malířovo celoživotní hledání harmonie mezi duchovní podstatou a smyslovým prožitkem světa. Plátno se vyznačuje osobitou dematerializovanou vizí jednoty univerza, k níž Šíma směřoval celý život, přičemž právě v poválečném období formuloval svůj rukopis s novou intenzitou a vnitřním klidem. Patří k těm hodnotám světového moderního umění, které vzdorují zařazení do úzkých kategorií jednotlivých výtvarných směrů – obdobně, jako tomu bylo se Šímou v období surrealismu, jehož doktríně se nikdy zcela nepodřídil.

V době svého vzniku bylo prezentováno na autorově samostatné výstavě v Galerii Kléber (19. 4. – 7. 5. 1955, bez kat. č.), která byla druhou umělcovou přehlídkou u tohoto galeristy a stala se milníkem, novým dechem v jeho poválečné tvorbě, jež mu získala pozornost u tehdejšího francouzského publika. Těmito výstavami Šíma potvrdil svou pozici jako jednoho z nejpozoruhodnějších českých malířů 20. století, schopného aktivně se podílet na mezinárodním výtvarném dění dílem předčícím svou inovativností a nadčasovostí své mladší kolegy. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Na tomto obraze se ukazuje, jak byl pro něj důležitý námět předměstí, ve kterých zástavba vyrůstala nebo přecházela do volné krajiny. I tento obraz měl své přesné inspirační místo. Byla jím zřejmě čtvrť Saint-Denis u Paříže […]. Posuzovaný obraz nám podstatně pomáhá doplnit si znalosti o průběhu Šímovy tvorby z období let 1953–1955, které je dosud velmi málo známé. Vyznačuje se typickou ‚šímovskou‘ barevností prosvětlených okrů a zelení a jeho úsporným vztahem k ostřejším barvám, jako byla červená, kterou uplatnil na střeše osamělého domu v popředí. […]“).