Příklad nezaměnitelné výtvarné poetiky Josefa Lady představuje práce Zimní náves. V tomto výjevu, zasazeném do české vesnice připomínající malířovy rodné Hrusice, dominuje nerušená a až téměř snivá atmosféra, kterou Lada opakovaně a s láskou zobrazoval. Na návrší se majestátně tyčí románský kostelík, který je stejně jako hrusický kostel sv. Václava obklopen malým hřbitovem. Nicméně malý výřez rybníku v přední části, který v dnešní vesnici nenajdeme, naznačuje, že se jedná o idealizovanou krajinu. Ikonický motiv působí důvěrně jako známé místo, kam se člověk rád vrací. Typická venkovská architektura s roubenými štíty, omšelými stěnami domků a zamrzlým rybníkem v popředí umocňuje atmosféru poklidného zimního dne. Obnažené stromy bez listí, zasněžené střechy a měkké kontury dodávají scéně téměř pohádkový ráz, přičemž barevná paleta obrazu zůstává tlumená a laděná do odstínů bílé, šedé a béžové. Ladovo malířské mistrovství se projevilo zejména na pečlivém zpracování pochmurně vyhlížející oblohy, která pod tíhou sněhem naplněných mraků přece jen nechává problesknout několik růžových a oranžových paprsků zapadajícího slunce. Ačkoliv obraz vznikl uprostřed druhé světové války, nenese žádné stopy válečné reality a naopak představuje idylický únik do harmonického, téměř nadčasového světa. Tato scéna plná klidu a radosti z obyčejných zimních chvilek působí jako vyznání lásky k rodné krajině, k dětství a k české tradici. Hodnotu díla zvyšuje jeho prezentování na autorově výstavě v Mánesu (Josef Lada, S. V. U. Mánes, Praha, 1.–21. 4. 1946), o čemž svědčí razítko na zadní straně obrazu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.