Fillova výrazná, vizuálně velice přitažlivá práce, která vědomě navazuje na autorovo legendární období bílých zátiší z přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, zaujme na první pohled zajímavou kompozicí a svým výtvarným řešením s ohledem na brilantní zacházení s hustou bílou pastou. Přestože dílo vzniklo nedlouho po Fillově návratu z koncentračního tábora Buchenwaldu, je z něho patrné, že v sobě dokázal opět nalézt novou energii a elán. Navíc s přibývajícími lety a zkušenostmi jen prohloubil jistotu a bohatý výrazový slovník, vybudovaný na silných kresebných a koloristických základech. Právě proto se malíř nebál ohlédnout do minulosti, pracovat se značnou výrazovou úsporností a vytvořit malbu, která odkazuje k jeho šťastné životní etapě. Máme tak před sebou velice kompaktně působící obraz vystavěný na několika málo předmětech, v odvážně výrazné a originální paletě, syntetizující všechny malířské finesy jeho předválečné tvorby a zacházející ještě dál. Od bílého, hutného, téměř plastického pozadí, do kterého je podpis autora nenápadně vyryt, se odráží černá geometrizující linka, postihující stůl a prostředí, jež charakterizuje jednotlivé objekty. Před tmavou rybou položenou na talíři se nacházejí jen tři předměty, z nichž každý má svou nosnou barvu – zelený citron, fialová sklenička a modrá láhev. Přestože je barevná paleta střídmá, jednotlivé barvy působí čistým dojmem a dávají vyniknout bílému pozadí, kterému Filla přikládal značnou důležitost. Dílo bylo prezentováno na Fillově zásadní poválečné výstavě v Galerii Vincence Kramáře (Emil Filla: Zátiší 1911–1951, Praha, 7. 1. – 18. 2. 1968, kat. č. 34). Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Původ z kvalitní moravské sbírky. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Mátl Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz ‚Bílé zátiší‘ ukazuje, že i pozdní Filla má své velké umělecké hodnoty, které čekají na své docenění. Zátiší mu představovalo jen podnět k vlastní meditaci o světě vizuálních forem. […]“).